Léčba smíchem - CA LUKi

Stupačky

Když mé mamince bylo 43 let, léčil jí pan doktor na žaludek tak dlouho, až byla ve čtvrtém měsíci a nedalo se již nic dělat - čekali jsme přírůstek do rodiny.

Když se narodil, říká sestřička mamince: "Maminko, neplačte, máte zdravého krásného syna". Maminka smutným hlasem odpoví : "No jo, ale už čtvrtého a já se těšila na holčičku."
  
A tak jsem o 17 let mladšího bratra pomáhal mamince vychovat já a od té doby mi říkali "svobodný otec".

Vladíček rostl jako z vody a když měl čtyři roky, vyzvedl jsem ho ze školy a vezl na motorce domů. Seděl za mnou na sedačce a držel se mne kolem pasu jako klíště, nožičky mu volně vlály ve vzduchu.
  
Najednou mne nečekaně zastavil příslušník SNB (Sboru národní bezpečnosti) a po kontrole řidičského průkazu,občanky a dokladu od motorky povídá : "Víte, že to dítě nedosáhne na stupačky?"

Provinile jsem se otočil a viděl, jak můj chytrý bráška pochopil velmi rychle situaci.

Sedl si zadečkem na jednu stranu, kde stál příslušník a dal nožičku na stupačku. Příslušník na něho překvapeně hleděl a rozhodl se obejít motorku na druhou stranu.

Na tento okamžik číhal můj bratříček a bleskově přesunul zadeček na druhou stranu a dal druhou nožku na stupačku. Překvapený příslušník se na něj usmál a povídá: " Tak jeďte!"

Vrátil mi doklady, otočil se a já se rozjel s úsměvem na tváři, jak mám pohotového a chytrého brášku, který mne ušetřil od problémů a pokuty.

Dovětek : Vladíčku, dnes ti mohu dodatečně poděkovat. Vladíčkovi je dnes již 45 let a jistě si to nepamatuje, ale má hezkou dceru Adélku, s kterou prožívá jiné příhody.

Další povídky ze života