Léčba smíchem - CA LUKi

Výdrž

Nejstarší bratr Mirek, který měl o sedm let více než já byl pro mne a pro mého brata Toníka autoritou, kterou jsme respektovali, poslouchali a plnili jeho přání i příkazy.

Byl to náš vůdce, rádce i často rozhodčí při našem skotačení a vzájemných soubojích.

Velmi rád vzpomínám, jak jsme dováděli a vymýšleli lotroviny, prožívali dětství plné radosti, her a skotačení, nejraději jsme hráli fotbal a to se vším, co připomínalo balon - kopačák, pucka, hadrák, a jiné názvy míče podle materiálu, z kterého vznikl.

Jednou v sobotu, když jsme se koupali, přišel Mirek s úžasným nápadem, když povídá : "Hoši, zahrajeme si na potápěče - kdo z vás vydrží déle pod vodou bez nadechnutí. Já budu rozhodčí, připravit: Pozor teď "!

Na tento povel jsme po hlubokém nadechnutí zmizeli pod vodou ve vaně a já se snažil vydržet pod vodou co nejdéle. Když jsem se vynořil,tak mne překvapilo , že bratr Toník, o tři roky mladší, je stále ještě pod vodou. Když se nám to s Mirkem zdálo už nepřiměřeně dlouho, tak jsme Toníka vytáhli z vody - a ten už viděl andělíčky. Překlopili jsme ho společně přes okraj vany , a když se nám podařilo bratra oživit a začal normálně dýchat, tak jsme si i my oddechli, že nedošlo k rodinné tragédii ve vaně.

Po hodné chvíli, až se bratr uklidnil a my jsme se vzpamatovali ze šoku, který nám připravil, na otázku co dělal, bratr bez mrknutí oka pravil : " JÁ JSEM CHTĚL VYHRÁT! "

Další povídky ze života