Léčba smíchem - CA LUKi

Nový byt

Jeden rok po svatbě, kdy jsme bydleli společně s rodiči jsem dostal dekret na nový byt od podniku, kde jsem pracoval

Naštěstí to bylo v blízkosti bytu rodičů, takže jsme začali nosit s manželkou věci do bytu v rukou.

Když jsme se blížili k našemu novému hnízdečku lásky a novému domovu, podívala se manželka do sklepního okýnka povídá: "Podívej se tam dolů!" a já k mému úžasu viděl, že tam pere muž sám prádlo.

Rychle jsem zareagoval: "Nedívej se dolů, dávej pozor, ať s těmi věcmi nespadneš!". Na to žena pohotově povídá: "Podívej se nahoru!" a já k dalšímu úžasu uviděl, jak na okně v druhém patře našeho nového paneláku stojí muž a umývá okno.

To byl pro mne šok, ale zachoval jsem duchapřítomnost a povídám: "Zas tak moc nahoru se dívat nemusíš". A to jsem nevěděl, že to nejhorší mne teprve čeká.

Otevřeme dveře do chodby u hlavního vchodu a tam mne čekal šok, z které jsem málem dostal psotník: na schodech klečel muž, vodu měl v lavoru, na dalším schodu měl hrající tranzistorové rádio a s úsměvem na tváři nás pozdravil a vytíral schody dál a já se zmohl jenom na zoufalou větu: Pane Bože, kde jsem se to ocitl, za co mne tak trestáš.

Ten muž , který vytíral schody se jmenoval pan Holiš, v našem vchodě už dlouho nebydlí a já s mou manželkou jsme v tomto našem prvním a jediném bytě celých 37 let.

Jak ten čas letí.......

Další povídky ze života