Léčba smíchem - CA LUKi

Seskok padákem

Když jsem nastoupil na vojnu, byl jsem přidělen k měřičům.

Druhý den ráno jsem potkal velmi sympatického majora, který se mne zeptal: "Vojíne, nechtěl byste jít k průzkumníkům?" Po krátkém přemýšlení jsem odpověděl, proč ne. A tím byl můj pestrý osud na vojně zpečetěn, kde jsem prožil za dva roky neuvěřitelné příhody, které by vystačily na celý román.

Jednou přišel major Horáček a povídá: "Hoši, chtěli byste skákat z letadla?" My průzkumníci u dělostřelectva jsme byli napřed zaskočeni, ale vidina něčeho nového, vzrušujícího nás okamžitě lákala. A tak se stalo, že jsem absolvoval odborný výcvik tři měsíce a jelo se na letiště skákat s padákem.

S každou minutou, kdy se blížil okamžik seskoku jsme měli srdce stále níž a nebýt toho, že se na letišti objevily dívky ve věku 16 - 18 let, které skákaly před námi, tak nevím, jestli bych skočil.

Mám tři seskoky z výšky 650 m a mohu popsat tento moment mého života jako jeden z nejhezčích okamžiků: V malém letadle řídí pilot, vedle sedí první "parašutista", za pilotem instruktor a vedle něj druhý seskakující. Instruktor dává pokyn připravit, já se otáčím směrem ven, nohy dávám na stupačku a čekám na pokyn - vpřed. V tu chvíli zavírám oči, cítím, že jsem byl z letadla vystrčen, padám volným pádem do okamžiku, kdy se mi otevírá padák nad hlavou, cítím zhoupnutí, otevírám oči a křičím radostí: "Nezabiji se!" Potom máte pocit, že visíte jako ozdoba na vánočním stromečku, pod vámi nádherná krajina a letištní plocha, a najednou vidíte, že se k vám blíží zem, nikoliv že padáte. Ve správnou chvíli zatáhnete popruhy a máte dosednout na zem jako do peřin. Můj první seskok dopadl tak, že jsem šel do podřepu, záložní padák mi cvakl zespodu do zubů a já si ukousl špičku jazyka.

Mohu s odstupem doby říct, že to byla nádhera i když kamarád si vymkl obě nohy v kotníku (měl je křivé od fotbalu), nebo jiný kamarád sedící vedle pilota prohlásil v okamžiku, kdy mu dal druhý vyskakující chrousta na obličej nesmrtelnou větu: "Jestli se nezabiji, tak tě dole zabiji!" a bál se pustit držadla, chrousta nechal spokojeně chodit po obličeji.

Dovětek: Majore Horáčku, děkuji Vám za překrásné dva roky života, na krušné chvíle člověk zapomněl a zůstaly jen hezké vzpomínky. Díky .....


Ilustrace: Jan Schinko

Další povídky ze života