Léčba smíchem - CA LUKi

Peníze na zemi

Prožíval jsem nejkrásnější období svého života, taneční, školní večírky, zábavy, čaje o páté a viděl celý svět pouze v růžových barvách.

Kdo má rád hudbu a rád tančí, rád se baví, ví, o čem hovořím.

Čas spokojeně plynul a já kromě studia na Průmyslové škole žil od jedné taneční zábavy ke druhé, těšil jsem se na tyto dny jako malý kluk na hezkou hračku.

Je logické, že jako student jsem neměl hodně peněz, ale 20 Kč, to byl malý poklad. Mnohokrát jsme se s kamarády složili na limonádu, láhev vína, vstupné a místo električkou nebo autobusem jsme šli domů pěšky za hurónského zpěvu, těch 8 kilometrů uteklo jako voda.

Jednou, bylo to kolem půlnoci jsem chytl poslední autobus, ve kterém nebylo hodně lidí a tak řidič nezastavoval na každé zastávce. Pozdě jsem zpozoroval, že se blížíme k zastávce, kde jsem chtěl vystoupit. Paní průvodčí nezareagovala a nedala signál řidiči aby zastavil. Spokojeně seděla s koženou brašnou plnou kovových mincí a smála se na mne, že mám smůlu, asi si říkala "Hochu, přišel jsi pozdě". A tak jsem z nenadání k ní přistoupil a trvale jsem začal zvonit na řidiče. Tento dlouhé zvonění nervově nevydržel, otevřel dveře a začal prudce brzdit, aby mi umožnil vystoupit a zbavil se tak nepohodlného cestujícího.

Malér nenechal na sebe dlouho čekat, setrvačná síla začala působit, kožená brašna vypadla za jízdy z autobusu a začaly se z ní sypat peníze na cestu. V momentě, kdy autobus stál jsem rychle vystoupil a utíkal
pryč, abych to od obou neschytal. Já už byl kus cesty a řidič s paní průvodčí s baterkou sbíraly peníze ze země při baterce. Bylo mi jich líto, ale neměl jsem odvahu se vrátit. a tak si říkám, které pořekadlo se vlastně vztahuje na daný případ: "Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí" nebo
"Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá."

Pravdou zůstává, že skutečně peníze ležely na cestě, jenom je zvednout. Kde jsou ty časy, kdy v autobusech jezdily hezké, mladé průvodčí, kde jsou ty časy, kdy si člověk dělal samé legrácky, ze všeho měl šoufky a těšil se na slibovanou růžovou budoucnost.

Další povídky ze života