Léčba smíchem - CA LUKi

BENÁTKY v poklusu

Na dovolené v Rimini u moře v Itálii, kde jsem byl s manželkou a synem Lukášem, který se zde v 8 letech naučil bezpečně plavat mi vrtalo hlavou celou dovolenou, jak to zařídit, abych nejen své rodině, ale celému zájezdu v autobuse ukázal krásy Benátek, do kterých jsem se doslova zamiloval.

Pořád jsem si promítal toto město umístěné na 118 ostrůvcích v benátské laguně, se 400 kamennými mosty a 150 ti benátskými kanály. Benátky jsou centrem obchodu mezi Východem a Západem, viděl jsem před očima plující gondoly a zpívající gondoliéry, náměstí Svatého Marka, Dóžecí Palác, mistrovské dílo Kostel Spasitele, kostel Santa Maria della Salute, nejkrásnější mosty a ostatní památky.

Problém byl v tom, že řidiči na zpáteční cestě odmítali odbočit z hlavní trasy cesty do Benátek, kde by se uskutečnila povinná zastávka a účastnící zájezdu, co měli zájem o historické a kulturní památky Benátek, by si je mohli prohlédnout. Zájemců bylo hodně, dokonce se hlasovalo, zda odbočit nebo nikoliv, problém byl stále nedořešen. A tak se mi podařilo rozhádat celý autobus a když jsem zvolil poslední návnadu pro řidiče – peníze z ruky bez dokladu, rozřešení se blížilo. Jenomže turisti , kteří byli pro prohlídku Benátek, nechtěli platit. A tak jsem se rozhodl, že vezmu osud do svých rukou a požadovanou sumu jsem zaplatil sám. Pocit vítězství mne držel jen krátkou dobu, a to do okamžiku, kdy jsem zjistil, že jsme zastavili daleko od centra Benátek a řidiči nám určili poměrně krátký čas na „Cestu za poznáním“.

Jako průzkumník a velitel splašených turistů, kteří tryskem se hnali jako stádo divokých krav na Západě za vidinou neodolatelných krás, jsem brzo pochopil, že stejný čas budeme potřebovat i na cestu zpět. Nejhorší bylo, že jsem je všechny naladil na zážitek, na který nezapomenou, bohužel nasazené tempo běhu by těžko zvládl i Zátopek bez přípravy. Do cíle kromě manželky a Lukáše nás doběhlo jen pár, ostatní to vzdali a pokorně se vrátili. Po letecké prohlídce kouzelných míst Benátek jsme nasadili zběsilé tempo zpět, aby ostatní na nás nečekali. Poslední problém byla lidská potřeba, zajít si na toaletu. Bohužel, autobus stál v místě, kde to nebylo možné. A tak muži čurali na stěny domů a ženy udělali dřep v nekrytých místech a vykonali svou potřebu se zavřenýma očima. Po nasednutí do autobusu bylo ticho jako na pohřbu, já měl pocit vítězství, že jsem to dokázal, ale vnitřní hlas mi říkal, to se Ti nepovedlo. V ten moment mě měli všichni asi plné zuby.

Smíšené pocity mám i dnes po létech a věřím, že účastníci tohoto zájezdu na prohlídku Benátek nikdy nezapomenou a toho rapla, co to vymyslel, budou vidět i na smrtelné posteli při vyslovení slova: „B  e  n  á  t  k y“.

Další povídky ze života