Léčba smíchem - CA LUKi

Cestovní budík

Mnoho let jsem cestoval s malým kapesním budíčkem, který mne nikdy nezklamal, byl malý, spolehlivý, pohodlně se vlezl i do kapsy a dělal mi mnoho let jen radost.

Jednou, když se mi pokazili náramkové hodinky, vzal jsem si cestovatelský budíček do kapsy a šel do práce. Každé pondělí v 9 hodin jsme měli poradu vedení jednou za měsíc. V místnosti sedělo 25 vedoucích a řešili jsme problémy výroby, obchodu a další „důležité„ věci, a já měl pocit, že to už trvá dlouho, a tak jsem vytáhl budíček z kapsy, významně se podíval na hodiny a postavil skládací budíček na pracovní stůl. Všiml si toho generální ředitel a moje gesto se ho nesmírně dotklo, bral to jako provokaci a řádně mne před všemi zpucoval, byl to výbrus jak se patří a i když jsem patřil k dobrým pracovníkům, uvědomoval jsem si, že jsem to nemusel dělat.  

Když za měsíc, byla stejná porada, seděl jsem spokojeně na poradě a vzpomněl jsem si na příhodu, která se mi stala s cestovatelským budíčkem a s mírným úsměvem jsem si pro sebe v duchu říkal: Dnes Jardo budíček z kapsy nevytáhneš. Porada probíhala podle plánu do okamžiku, kdy mi můj milovaný  budíček začal v kapse nahlas zvonit. Ve mne by se krve nedořezal, všichni se smáli, generální ředitel zuřil nad mou troufalostí, bral to příliš osobně a já dodnes nevím, jak se to mohlo stát, že byl nastavený na zvonění v době konání porady.

Přesto, že jsem s generálním ředitelem potom byl kamarád, uznával mé pracovní hodnoty, nikdy jsem mu  nevymluvil, že to nebylo naschvál, že to byla jen náhoda. Dnes je už na pravdě Boží, dívá se na nás jak tu žijeme a já vzpomínám na krásná léta plodné práce, období mých zlepšovacích návrhů a vynálezů, pracovních úspěchů, na něco, co se už nevrátí……. Žijeme v nové hektické době, která mnohé zaskočila, mnohým vyhovuje, mnozí marně hledají práci, mnozí zbohatli, mnozí zchudli, mnozí hledají své místo na slunci, mnozí jen vzpomínají, říkají, že dobře už bylo, ale „vzpomínky nám zůstávají“. Cestovatelský budíček mám do dnes a věrně slouží, doufám že ještě mnoho let bude…

Další povídky ze života