Léčba smíchem - CA LUKi

Stáří není zásluhou

Byl jsem telefonicky osloven jednou mladou ženou, že mi byla přidělena, aby mi vypracovala telekomunikační plán a že by se ráda setkala k projednání mých potřeb a nabídla mi nové produkty.

Nemohu za to ,ale každá nová nabídka ve mne vyvolává pocit vzteku a bezmocnosti, když mi někdo nabízí něco nového a současně mi vysvětluje, jak to bude pro mne výhodné, když vím, že jde jenom o to jak mne opět doběhnout. Jak mi může někdo dávat něco zadarmo, kdo to zaplatí a na čí úkor to bude. Ani to kuře „Zadarmo nehrabe„. Vzpomněl jsem si, že mám jeden telefon celý rok nepoužíván a že za něj platím 6 000 Kč ročně, aniž bych jednou volal. Bylo mi vysvětleno, že to je paušál, schválený a platný. A tak si mohu dovolit „luxus“ v podobě placení 6 000 Kč za nepožívaný telefonní přístroj celý rok, ale jsem klidnější, že to je legální paušál a ještě schválený.

O co bylo moje větší překvapení, že opět volala, ale jiná paní, aniž bych kohokoliv o něco žádal, že mi nemůže nabídnout Lepší produkt, že mám již Business  standart. Moje reakce, že za mých 49 let poctivé práce jsem se s něčím podobným nesetkal, mé ucho se dočkalo odpovědi: STÁŘÍ NENÍ ZÁSLUHA . Pohotově jsem jí stačil ještě odpovědět otázkou: Tak vy si paní nevážíte své maminky, která Vám  dala život a vychovala Vás? O tom se s Vámi nebudu bavit. Praštila sluchátkem a mně bylo najednou moc smutno. Co to je za generaci, co jsme to vychovali, toto je naše budoucnost, pro kterou jsme pracovali celý život? Uvědomuje si tato osoba, kterou neznám, že jednou bude stejně stará jako já, nebo žije jen pro sebe a tento okamžik.

Vím, že tato povídka není moc k smíchu, ale vnitřní hlas mi nedal pokoj, muselo to jít ze mne ven. K smíchu mi je nyní, kdy jsem si po uklidnění uvědomil, že jsem s celou generací prožil krásný a plodný život, mám na co vzpomínat, mám  na co být hrdý, co jsem vytvořil a po sobě zanechal. Každý přispěl v rámci svých možností, kolik bylo radosti, představ a plánů. Nebyl to lehký život, nikdo mi nic zadarmo nedal, ale stále si říkám: Nestarej se, budeš žít tak dlouho, dokud budeš žít v srdcích všech, kteří Tě měli rádi. Nezávidím budoucnost nové generaci, šance jsou vykoupeny drahou demokracií a dravčím způsobem života. Kde zůstala úcta, láska, pochopení, pomoc a soucit. Na co asi bude vzpomínat dnešní nová generace. To už bude nová a jiná povídka…

Další povídky ze života