Léčba smíchem - CA LUKi

Komando

Když jsem nastoupil do podniku na umístěnku po ukončení Průmyslové střední škole – strojní s maturitním vysvědčením, psal se rok 1957 a můj první měsíční plat činil 820 Kč hrubého.

Jak neskutečné číslo a při tom to pro mne bylo hodně peněz, když si uvědomím, že řízek i s brambory a pivem jsem pořídil za 10 Kč. Měl jsem pocit, že mi patří svět a jsem neskutečně bohatý.

Postupně jsem se zapracovával v technickém úseku a měl na starosti zlepšovatelské hnutí a jeho rozvoj. S tím souvisela i povinnost působit, aby pracující  zlepšovali svou práci a podávali zlepšovací návrhy (ZN). Když rozvoj vázl, tak jsme jako mlsní kocouři vyrazili na lov – hned po ránu, kdy to člověku myslí. Pracovní kolektiv – zlepšovatelské komando ve složení Otíček, Leošek a já jsme šmejdili po dílnách a hledali, co by šlo podat jako ZN. Ten den se nám dařilo, při prohlídce výroby kovových nemocničních postelí jsme si všimli, že i když přední čelo je nižší než zadní, má kovové šprušle stejně dlouhé, a tak 10 cm byly pod matraci zbytečně. Hned nás napadlo, že by se dalo ušetřit kilometry kulatiny. Odpor realizovat naší myšlenku, kdo to bude počítat jsme zlomili výrobou dřevěných beden, které sloužili jako počitadlo, když byla jedna bedna s delšími tyčkami a druhá s kratšími plná, měla žena u lisu splněnou denní normu, jenom jednou za směnu změnila na lise doraz. A zázrak byl na světě. Okamžitě jsme napsali zlepšovák, ještě dopoledne nechali schválit, odpoledne jsem usedl k psacímu stroji TORNÁDO  a napsal tři příkazy k proplacení odměny, která dle zákona byla 200 Kč pro jednoho jako minimální. V 13 hod. jsme šli do pokladny pro peníze a odpoledne jsme již oslavovali naší genialitu. Když se dnes zamyslím, kolik  úředníků by náš případ vyřizovalo, schvalovalo, zkoumalo, ověřovalo, a provádělo další činnosti pro tuto hektickou dobu svobody a demokracie tak typické, obávám se, že bychom se odměny nedočkali, ale měli bychom příjemný pocit, že žijeme svobodně a můžeme svobodně cestovat.  Rád na své mládí a kamarády vzpomínám. Bylo to hezké a nezapomenutelné.

Další povídky ze života