Léčba smíchem - CA LUKi

Vlevochodci

Delší dobu pozoruji cvrkot kolem nás a zejména mne zaujala skutečnost, že neustále přibývá lidí, kteří chodí po chodníku vlevo.

Původně jsem začal lidi rozdělovat na pravičáky a levičáky, ale v tomto případě to nesedí, protože vlevochodci na dotaz:  Proč chodí vlevo jsou zaskočeni a neznají na tuto otázku odpověď. Prostě to neví.

Zajímavé je, že nerozhoduje věk, chodí mladí, staří, pejskaři, studenti, ženy s nákupem, a kromě ostatních problémů mně vznikl neřešitelný rébus: Proč to dělají, je to v genech, roztržitosti nebo neznalosti pravidla pravé ruky, všichni přece víme, že se jezdí v autě vpravo. A tak jsem si řekl, že tomuto problému přijdu na kloub, i když momentálně si s tímto problémem nevím rady.

Vím, že mohu mnohým lidem v této těžké době nazaměstnanosti a jiných existenčních problémů připadat jako blázen, ale takový jsem já, že chci přijít na kloub nevysvětlitelným skutečnostem. A tak příjmu každou moudrou radu, která povede k odhalení myšlení vlevochodců, kteří ostatním komplikuji život a člověk se jim musí uhýbat nepřirozeným způsobem. Ale bezpečně jsem již zjistil, že všichni jsou zamyšlení a nikdo se z nich nesmál ani neusmíval.

Už jsem slyšel i názor: Tvoje starosti na mou hlavu… Ale tito lidé mne natolik zaujali, že to jen tak nevzdám. Je to tak jednoduché, jenom jak je to naučit, že od dítěte chodím vpravo, že tak chodí i ostatní a považují to za samozřejmost. Ale schválně, začněte si všímat, kolik žije s námi vlevochodců… Nepřestane se divit i vy.

Další povídky ze života