Léčba smíchem - CA LUKi

Neuznaný gól

Jako desetiletý chlapec jsem velmi rád chodil s tatínkem na fotbal, kde byl na hřišti v mých očích mužem číslo 1, neboť byl rozhodčí ve velmi slušivém černém úboru s bílou košilí a štulpnami.

Rozhodčím byl 25 let a mohu zodpovědně říct, že byl velmi nekompromisní a v mých očích velmi přísný. Měl v sobě zakódován smysl pro Fair Play a velmi často si pro něj přišli, když rozhodčí nedorazil v nižších soutěžích, aby zaskočil. A tak zákonitě musela nějaká událost přijít, která přinese vzrušení pro jeho povahu a nekompromisnost. Pískal zápas okresního přeboru, kde šlo o mistrovský titul a oba soupeři chtěli vyhrát. Z jedné skrumáže na brakové čáře domácí mužstvo dalo branku a ovace domácích fanoušku nebraly konce. Tatínek nechal položit  míč do středového kruhu a branku uznal. Před vykopnutím přišel za ním kapitán hostujícího mužstva a sdělil mu, že branku hráč vstřelil rukou. To bylo něco pro mého otce.

Jako střela vyletěl za vítězným střelcem a okamžitě se ptal, jak branku vstřelil. K mému úžasu slavný hráč ukázal, že loktem pohybem své ruky. Bohužel neznal mého otce. Otec ani vteřinu neváhal, zrušil uznanou branku, zvedl míč, zaběhl s ním na brankovou čáru a odpískal ruku domácího hráče. Toto se stalo pět minut před koncem zápasu a fandové šíleli. Nikdy jsem neslyšel tolik peprných nadávek a sprostých slov najednou, nejslušnější bylo Ty vole…. Bylo to davové šílenství a peklo na zemi v mých očích.

A to jsem netušil, že katastrofa je na dosah ruky, na spadnutí. Hostujícímu mužstvu se podařilo vstřelit vítěznou branku a stali se přeborníkem okresu. Jejich radost vytryskla jako gejzír v Karlových Varech a od tohoto okamžiku si pamatuji slovo "INZULTACE ROZHODČÍHO", kterého bránili pořadatelé a policie, a když někdo ukázal na mne, že jsem jeho syn a horda mladých fanoušku se hnala za mnou, sedl jsem na kolo a zbaběle ujel. Dlouho jsem měl výčitky, že jsem otce nebránil, ale od té doby jsem byl na něj pyšný, že se zachoval čestně jako chlap, i když musel reakci diváků předpokládat. A tak po létech, kdy tatínek je již mnoho let na jiném světě a u nás se řeší korupční skandál rozhodčích si na tuto událost rád vzpomínám. Kladu si otázku, jestli se ještě někdy setkám se skutečností, že rozhodčí zruší svůj  "Uznaný góólll…… " Jak je to dlouho a vzpomínka je tak živá.  Asi proto, že jsem měl své rodiče moc rád. Velká škoda pro každého, komu odejdou oba rodiče. Myslím si, že dosud žijí, dokud žijí v mém srdci a v mé mysli.

Další povídky ze života