Léčba smíchem - CA LUKi

Magnolie

K tomuto stromu a jeho květům mám zvláštní vřelý vztah, protože jsem od narození v jeho blízkosti vyrůstal v Kroměříži, byl zasazen přímo u našeho vchodu do domu, kde jsme bydleli.

Dodnes obdivuji jeho krásu a monumentální a honosný vzhled. Tento název MAGNOLIE má i cukrárna, kde rád chodím, mají tam vynikající a čerstvé zákusky, dobrou kávu a je příjemná.

Asi se to ten den mělo stát, ale začátek byl jako jindy, když takový den BLBEC přijde. Postavil jsem se za kupujícího dědečka, kolem kterého běhal hezký malý vnuk, takový sympatický neposeda. Když byl dědeček obsloužen,  vstoupil do místnosti muž, který se postavil k pokladně a k mému úžasu jej mladá hezká prodavačka začala obsluhovat. Na můj dotaz: Vy mne nevidíte, že tu stojím v řadě? Pohotově odvětila s úsměvem: A vy neumíte číst, že obsluhujeme u pokladny, máte to tam napsané. K mému úžasu jsem si to přečetl a zastyděl jsem se. A tak když na mne přišla řada „u pokladny„ a já si objednal 2 zákusky, 2 kávy a 2 minerálky, schylovalo se ke konfliktu. Zákusky mi až dosud sympatická mladá prodavačka podala a kávu mi postavila na barový pultík o 5 metrů vedle s poznámkou, ať si kávu vezmu vedle. A to byl ten okamžik, na který jsem čekal: Slečno, prosím Vás, máte tam napsáno, že mne obsloužíte u pokladny, tak buďte tak laskavá a doneste mi ty kávy k pokladně. Jak se jí chudince vztekem třepaly ruce a co teprve když jsem si nechal donést k pokladně i minerálky, které mrskla na stejný barový pult. A velký malér byl na světě, když máte jednu prodavačku a obsluhuje na třech místech současně. Místo úsměvu se ironicky zeptala: Vy jste se přišel hádat, že!!! Ne, Vy jste mi zkazila den a dobrou náladu. Trochu úcty Vám chybí ke stáří. Jednou budete slečno taky v mém věku a pochopíte, o co mi jde.

Možná mám smůlu, že jsem od 6 let vyrůstal v obchodě za pultem a babička mne učila, jak se má člověk chovat k zákazníkům. Kdeže ty loňské sněhy jsou , kde se poděla slušnost a úcta k hodnotám a stáří, kde zmizel úsměv a pohlazení hezkým slovem. Nikdy bych neřekl, že se někdy jednou ze mne stane hádavý dědek, že budu přecitlivělý na každé slovo, na gesto a že mi budou vadit věci, které se mne zdánlivě netýkají. Opravdu tomu tak je, že stále platí: Mládí vpřed ? Máme ustupovat aroganci, násilí, neslušnému chování a dívat se na lhostejnost kolem sebe, jak se každý  žene za  modlou peněz, byznysem a slávou. Známe ještě slova pokora, slušnost, skromnost, úcta, pomoc druhým a nebo myslíme jen na osobní prospěch a rychlé zbohatnutí.

Ale stal se ze mne moralista a problémy mezi mladou a starou generací existují co existuje lidstvo. Kladu si sám sobě otázku, choval jsem se správně, když jsem bazíroval na přísloví: Co je psáno, to je dáno.

Neměl jsem se sám usmát a ukázat mladé hezké prodavačce lidskou tvář z Té druhé lepší stránky. Je tato doba:  „To pravé ořechové ? !„ Kdo to ví, Ty můj kvítku medový…

Další povídky ze života