Léčba smíchem - CA LUKi

Znásilněný panic

Po delší době jsem se sešel s přítelem, který z ničeho nic, v průběhu rozhovoru říká: Představ si, že jsem byl znásilněn.

Můj údiv na tváři komentoval: No ne teď, ale jako mladý panic. Vycítil jsem, že po létech se potřebuje se svým tajemstvím někomu svěřit a navíc jsem sám byl zvědavý.

V době dospívání měl se mnou otec rozhovor se synem o přípravě na sexuální život. Odnesl jsem si z celého rozhovoru dva závěry: Pokud budu mít s dívkou poměr, tak otěhotní a budu otcem, nebo dostanu pohlavní nemoc, která se špatně léčí. Ani nevíš, jak hlubokou stopu tento rozhovor ve mne zanechal. Byl jsem hezký, mladý, bez problému, rád a dobře jsem tančil, rád se bavil a vlastní ženy mne nesmírně přitahovaly. Postupně jsem získával zkušeností, velmi často se mi podařilo dívky svádět, něžně hladit, krásně hovořit, a často jsem se dostal dosti daleko, ale když mělo dojít k milování, dostal jsem strach a zbaběle se vymluvil a utekl jsem. Časem jsem si uvědomoval, že to není normální, navíc zkušená teta při řeči na toto téma mi  řekla: Muž, který líbá ženu na holá ňadra a nic s ní nemá, je neschopný vůl. Tak se nediv, že jsem odcházel na vojnu jako panic a dívky si o mne začaly vyprávět, že jsem divný. Na vojně jsem byl již skoro dva roky a já pořád nic. Jednou to muselo přijít. Když nejde Mohamed k hoře, jde hora k Mohamedovi. Po taneční zábavě jsem nádhernou dívku pozval do lesa na procházku a k ničemu jsem se moc neměl. To již ona nevydržela a mrskla se mnou na pěšinku a ty fofry si neumíš představit. Najednou jsem byl nahý, nevěděl co mám dělat, ale díky její touze a odvaze se o všechno postarala. Když Ti někdo řekne, že byl v transu, tak to jsem byl já v tu chvíli. Celý svět se  začal točit, strach z milování byl překonán bouří vášně a mohu Ti říct, že toto znásilnění považuji za nejhezčí okamžik mého života. Z jinocha a panice se stal muž, sama byla překvapena, že jsem se miloval poprvé v 21 létech a byla ráda, že byla strůjcem mého štěstí, že mne přivedla do světa dospělých. Při pohledu na kamaráda jsem si všiml, že mu svítí oči a po hodné chvíli zamyšlení povídá :

Kdoví, jestli si na mne ještě někdy vzpomněla, ale pro mne se stala nehasnoucí hvězdou na nebi, stálicí , na kterou jsem velmi často myslel a vzpomínal. Při vzpomínce na ní vidím její krásu, cítím její vůni, doteky jejich rukou na celém těle,  slyším její nádherný hlas, ještě po létech cítím na celém těle divné chvění. Jsou v životě okamžiky, které již nikdy nejde zopakovat.

Měl jsem radost, že se mi kamarád svěřil a přiznal k znásilnění, na které rád vzpomíná. Nebýt této statečné dívky, možná by byl panicem dodnes. A tak přemýšlím, kolik je asi znásilnění s dobrým koncem. Kolik je životních osudů a kolik by to bylo nádherných příběhů, které si nechávají lidé jen pro sebe. Škoda, i z tohoto příběhu si lze vzít poučení… Určitě jsou i nehezké příběhy, ale na ty jsem v daný okamžik nemyslel, pochopil jsem, že tímto vyprávěním se můj přítel vrátil o mnoho let zpět, do svého mládí. Jediná spravedlnost na světě je, že nám všem roky ubíhají stejně rychle, jenom někdo stárne pomaleji díky své optimistické mysli. Přeji to všem…     

Další povídky ze života