Léčba smíchem - CA LUKi

Kubánský rum

Když jsem se vracel z Kuby letadlem, byl jsem plný dojmů a zážitků, než jsem se nadál, najednou jsme byli na letišti v Praze.

Čekala nás celní kontrola a já si najednou uvědomil, že vezu v tašce 8 láhví Kubánského rumu, které mi v tašce dávaly o sobě vědět, když láhve o sebe zvonily jako Loretánské zvonky. Kdo někdy zažil celní kontrolu na letišti, ví čem hovořím.

Najednou jsem měl výčitky, proč mám tak velkou rodinu a hodně kamarádů, proč vlastně každému vezu flašku a  jedno proč střídalo druhé. Měl jsem výčitky, že jsem to nedomyslel, co se může stát, když mne celník vymákne. A tak jsem se pomalu blížil k celnímu okýnku, jako z udělání láhve v tašce bylo slyšet stále více a častěji. U okýnka, když jsem podával pas, byla ve mně malá dušička. Celník se na mne zkoumavě podíval, potom znovu na pas a při pohledu do očí mi povídá: Neříkejte mi, že vezete jenom jednu flašku. Zčervenal jsem  jako pivoňka a nevěděl jsem co mám na to říct. Najednou ze mne vypadlo: Vezu to rodině jako dárek. Celník, zřejmě dobře naladěn bez zájmu mi dělat problémy po hodné chvíli povídá: Můžete jít. V ten moment jsem asi patřil k nejšťastnějším lidem na světě, všechno napětí ze mne spadlo, láhve jsem podle plánu rozdal a sám nevím, proč jsem si na tuto událost vzpomněl právě dnes. Stejně při vzpomínce na Kubu a Kubánský rum se usmívám, že jsem tehdy všem udělal velkou radost a sobě dopřál navštívit exotickou zemi, kde stále jezdí mnoho turistů a cizinců. Jenom nevím, jestli ten rum je stále tak dobrý. Měl bych ho po létech opět ochutnat…

Další povídky ze života