Léčba smíchem - CA LUKi

Malý kominík

Viťánek – dnes velmi vážený inženýr, otec rodiny, dědeček patřil v jedné dobře situované rodině k miláčkům a mazlíčkům, dobře vychovaný a hýčkaný, zejména maminčino tulítko.

Od malinka patřil k velmi zvídavým chlapečkům, kteří všemu musí přijít na kloub. Zejména ho lákaly činnosti, kterým nerozuměl  a kterým chtěl přijít sám na kloub. A tak událost, která se skutečně stala, musela zcela zákonitě přijít. Jedenkrát ročně k nim domů chodil kominík vymetat komín s krásnou šťetkou, bílou čepicí a celý černý. Pro Viťánka to byla událost, a pořád nemohl přijít na vlastní systém postupu práce tohoto člověka. A tak jednou jeho trpělivost slavila úspěch, když kominík přišel a než se dostal na střechu ke komínu, byl již náš hrdina ve sklepě u zamčených dvířek v komíně. Našel schovaný klíček a s obtížemi se mu podařilo dvířka otevřít ve správnou chvíli,kdy kominík spouštěl komínem štětku s řetízkem a kovovou kuličkou. Všechny saze se vyhrnuly dvířkama na Víťu, který pohotově chytil do ruky kuličku a držel. Blažeností byl bez sebe, když slyšel tlumeně kominíka nadávat, že se s tím komínem něco stalo, že nemůže šťetku vytáhnout. Když konečně náš zvídavý chlapeček kuličku pustil, odechl si kominík se slovy: Paní, nechejte si ten komín opravit, toto se mi ještě nikdy nestalo. Něco tam je v nepořádku.

Maminka, která svou lásku neviděla běhat po dvorku začala tušit, že se něco děje. Opatrně sestoupila po schodech do sklepa a uviděla černého chlapce, nevěděla vzteky co má dělat, jestli mu má dát výprask, nebo se začít smát. To jsou občas ty smíšené pocity, které nám připraví naše děti a my stojíme jak skoprnělí a říkáme si: To snad není možné, co to naše dítě  dokáže vymyslet. Když mi můj přítel tuto příhodu z dětství vyprávěl, dovedl jsem si jí živě představit a aniž jsem si to uvědomil, začal jsem se v restauraci nahlas smát a poutat pozornost. Ale představte se sebe nebo Vaše dítě na jeho místě, co by jste dělali. Ptal jsem se na reakci jeho maminky. Dopadlo to všechno dobře, zastala se ho před tatínkem a babičkou a dala jej na dvoře do pořádku. Tato vzpomínka na celý život je jako z humoristického filmu, zní tak neskutečně, komicky, ale nenasytná touha po poznání byla nasycena a malý Viťánek přišel jednomu problému na kloub. Každá dětská příhoda, která neskončí zraněním nebo úrazem je školou života a obohacuje jeho poznání, moudrost a přirozenou inteligenci. Událost se stala před 65 lety a pořád je živá a aktuelní, jen těch kominíků je čím dál méně, škoda, pokrok a způsob života neovlivníš a nezastavíš, běží dál svou cestou jak splašení koně. Kdy a kde se tato honba za penězi zastaví…

Další povídky ze života