Léčba smíchem - CA LUKi

Miloval se přes plot

Tato příhoda se stala mému příteli na vojně před 45 lety a moc jsme byli rádi , že to dopadlo, jak to dopadlo.

K velmi zodpovědné službě  patřila hlídka u muničního skladu na odlehlém místě v lese, kde v noci bylo člověku úzko a nemohl se dočkat rána, i když jsme byli dobře ozbrojeni samopalem. Hlídat zbraně se zapečetěnými dveřmi nebyla sranda a tuto hlídku jsme neměli rádi. Bylo nám divné, že jediný voják, který se na tuto hlídku těšil byl vojín Jirka, který neprotestoval a když ho závodčí zaváděl na hlídané místo, jeho stanoviště, vždy měl zasněný blažený úsměv na tváři. Čas běžel a nám všem  mazákům se čas vojny krátil a my se těšili domů.

O to větší překvapení pro všechny byla aféra, která se šířila celým útvarem rychlostí blesku. Jirku na stráži muničáku přistihli souložit ve službě. To byla bomba, všichni jsme věděli, že sranda skončila a že Jirku čeká prokurátor, že půjde sedět do kriminálu a další život má zkažený. Každý byl zvědavý, jak to mohl zařídit, když plot byl opatřený ostnatým drátem a kovová brána zamknutá.

Naše zvědavost trvala jen krátkou dobu, kdy velitel útvaru nechal nastoupit celou jednotku, Jirka musel vystoupit před všechny vojáky a my věděli, že jeho poslední minuty volnosti se krátí. Ticho by jsi mohl krájet, všichni jsme s ním  cítili a najednou nám ho bylo líto, byl to hodný kluk a dobrý kamarád, dobrý voják. Do tohoto ticha se ozval řezavý hlas velitele útvaru :

Trestám vojína Jirku S………. nejpřísnějším trestem velitele útvaru 16 ostrých dní ve vězení s ostrahou za hrubé porušení vojenského řádu při plnění ostrahy muničního skladu, když v době služby souložil přes plot s ženou, která byla mimo vojenský prostor a byl kontrolou přistižen. Prokurátora nedostal jenom proto, že po celou dobu této činnosti  držel v ruce zbraň a byl boje a obrany skladu trvale schopen. Velitel ho chtěl zachránit, a tak daný problém řešil v rámci svých pravomocí a Jirka byl rád, že to takhle dopadlo. Stejně jsme si říkali, že to asi dělal často, protože tam rád do této služby chodil. U piva v hospodě jsme řešili teoretickou polohu oné dívky a techniku spojení . Byla to událost, která se běžně nestává a hlavně bylo o čem hovořit. Dnes, po tolika létech při vzpomínce na tuto událost si říkám, co člověk dokáže, když je mladý a co všeho je schopen vymyslet. Konec dobrý, všechno dobré, jen to jméno odvážné  dívky Jirka nikdy neprozradil, co za ním se nebála v noci přijít do lesa a ještě ho udělat šťastným. Zůstalo v nás při loučení kus obdivu i závisti. Jirka byl jen jeden, dokázal něco, na co jsme my ostatní jen mysleli a toužili. Jirka zůstal v naší mysli a srdcích hrdina. Asi byl dítě štěstěny…

Další povídky ze života