Léčba smíchem - CA LUKi

Leošek

Po maturitě, kdy mladý člověk si myslí, že mu patří celý svět, jsem dostal umístěnku do mého prvního zaměstnání – do známého podniku Kovona Karviná.

Bylo to 1.1.1957 a kdyby mi tehdy někdo řekl , že budu tomuto podniku věrný 41 let, tak bych se mu vysmál, ale život si to tak přál. Mým prvním vedoucím byl pan Leoš Volf, kterému všichni říkali Leošek.

Měl jsem velké štěstí, že mne osud zavál k tomuto velmi svědomitému a pracovitému člověkovi, byl to pedant k pohledání, perfekcionalista celým coulem, vždy na pracovišti včas a v černém pracovním plášti. Jako začínající referent jsem měl na starosti vyřizování zlepšovacích návrhů a spadal jsem pod referenta technického rozvoje. Co mne nejvíce na tomto podniku fascinovalo, že zde pracovalo 85% žen, převážně mladých a krásných a fluktuace mladých dívek, které šly na mateřskou dovolenou a obměna spolupracovnic byla neuvěřitelná, 650 nových ročně. Proto netrvalo dlouho, a stal jsem se jako mladý pohledný muž bez závazků předsedou Svazu mládeže a já mohl projevit svou aktivitu politickou i lidskou.

Není divu, že jsem místo v kanceláři byl pořád v trapu a oheň byl na  střeše, Leošek se neustále po mně sháněl a nemohl pochopit, že mne zajímá všechno ostatní více než práce. Byl to zlatý člověk, optimista, který se stále usmíval a vyzařovala z něj pohoda a vnitřní síla, pokud bylo vše podle něho a na svém místě. K dokreslení jeho dokonalosti byl systém, preciznost a plánovitost. Tak například jsme věděli, že se doma miluje pravidelně ve středu a v sobotu . Nebo jako vrchol spokojenosti považoval skutečnost, že má doma košile uloženy v komínku podle barev a na příklad světle modrá košile je třetí od vrchu a tuto najde i po tmě.

Z jeho myšlenek jsme byli někdy paf, ale protože to byl velmi hodný člověk, byl  v kolektivu oblíben, jak se psalo do kádrového hodnocení jednou ročně.

Nejraději jsem po podniku vodil exkurze, kde jsem mohl uplatnit svou fantazii a výřečnost.  Obvykle jsem začínal větou po uvítání: Vyrábíme matrace do manželských a nemanželských postelí, nebo na klížírně panelů jsem jen tak podotkl: Na tomto pracovišti máme problém, s kterým si nevíme rady: Všimněte si, že všechny ženy mají nejmenší poprsí č. 5, a my nevíme jestli to je vlivem klihu nebo mistrem. Účastnící exkurze začali vnímat velké výstřihy a neuvěřitelně krásné a velké vnady a já je nemohl z tohoto pracoviště dostat .

Byly to pro mladého člověka před vojnou zlaté časy, plno zábavy a radosti, žádné starosti a co víc, to nejde říct….. A tak bych chtěl touto formou dodatečně poděkovat L e o š k o v i, který mne mnoho naučil, mnohé jsem odkoukal a mohu dnes říct, že jeho přehnanou zodpovědnost a preciznost jsem částečně převzal, Leošek se dnes prohání v zimě po horách na běžkách, v létě chodí na pěší tury, má vzornou zahradu, jezdí na kole a nadává na komunisty. Měl k tomuto názoru důvod, ale to je jiná kapitola jeho života. Duševní svěžest, vnitřní síla a optimismus mu prodlužují život a já jsem moc rád, že se s ním občas potkám a vidím, že tento člověk nestárne a je stále svůj, je vzorem pro dlouhověkost. Ví jak na to…

Další povídky ze života