Léčba smíchem - CA LUKi

Taneční

Slovo, které pro mnoho generací znamená mezník mezi bezstarostným mládím a nádherným dozpíváním, první lásku, bílé rukavice, dívky v překrásných šatech, nesmělé kroky na tanečním parketu, toporné uklonění při požádání dámy o tanec, učení–mučení, raz, dva, tři, polka, valčík, tango, foxtrot, čtverylka, nácvik polonézy, jiné nové moderní tance twist, džajf, swing a hlavně první nesmělé kroky, první dotyky, rovné držení těla a správné držení partnerky, neustálé pokyny tanečního mistra, první pohledy do očí nádherných tanečnic, první schůzky a doprovod taneční partnerky domů.

První zamilování, špitání do ouška, neustálý smích, předvádění se a hledání všech možných způsobů jak zaujmout, jak upoutat pozornost těch nejkrásnějších tanečnic, tokání a žvatlání nesmyslů, bezstarostnost, období, které člověk může prožít jen jednou a na které člověk rád vzpomíná.

I já měl to štěstí, že tanečnice, která si mne nakonec vybrala patřila k nejkrásnějším dívkám na sále, krasavice, kterou mi mnozí kamarádi záviděli  a já se vznášel v rytmu hudby, tanečnici držel ve své náručí a štěstím jsem byl bez sebe. To jsem nevěděl, že štěstí člověka neprovází dlouho a po období radosti obyčejně přichází období zklamání.

Začali jsme se spolu kamarádit, randit, chodit na procházky, do kina,  měl jsem pocit, že jsme se oba do sebe zamilovali a já si pořád říkal: Jen nic neuspěchej, dočkej času, jako husa klasu. Měl jsem před vojnou, dělali jsme plány, že by případně na mne počkala, že se máme rádi, co budu po vojně dělat, jak to bude krásné, až se vezmeme, stal se ze mne snílek, který na svou lásku nešáhl, abych všechno nepokazil. Jednou jsem jí nabídl, že mám motorku a, že bych jí rád vzal sebou na výlet motorkou na Prašivou v Beskydech, kde se konaly letní slavnosti. Nejhorší bylo, že jsem zdůrazňoval, že by to bylo ve vší počestnosti. Bohužel, mé pozvání odmítla, že by jí rodiče nepustili a já zklamán jel na Prašivou s kamarádem. Bylo zde velmi veselo, program v plném proudu, část mladých lidí zde spalo ve stanech. Mnoho z nich dopoledne dospávali noční bujaré oslavy, a tak někteří z nich se štrachali ze stanu až v poledne. A tehdy mne zasáhl blesk žárlivosti, když jsem uviděl, že z jednoho stanu leze rozcuchaná má tanečnice a má láska, za ní frajer, kterého jsem neznal, ale kterého bych v daný okamžik nejraději zabil. Šok, který mne nečekaně zasáhl, mi vzal řeč, nebyl jsem schopen ani žádného pohybu, uvědomil jsem si tu neuvěřitelnou pravdu, že přede mnou dělala takovou cudnou panenku a ona se mi peleší s cizím frajerem ve stanu celou noc. Oči jsem měl rudé jako zuřivý býk v aréně. Zajímavé bylo, že jsem v daný okamžik nedával vinu jí, ale jemu. Jak nesoudný byl člověk ve svém mládí, kdy z velké rodicí se lásky se stala fraška a já měl pocit, že si ze mne udělala jundu. To jsem nevěděl, kolikrát v životě ještě prohraji, kolik poznám nespravedlnosti, kolikrát budu podveden a budu hledat omluvu a odpuštění. S křivdou se nedá žít a s humorem jde všechno lépe. A tak na vojnu jsem odjížděl s čistou hlavou vstříc novým zážitkům, dva roky vojny z člověka udělaly chlapa a tato láska přebolela. Když jsem to řekl tetě Fanny s otázkou, proč to udělala: Tak mi řekla: Protože jsi vůl, nepoznal jsi, co od Tebe chce, po čem touží.  Vzala si to jinde. Přesto na ní rád vzpomínám a vidím její krásu, láska je slepá….

Další povídky ze života