Léčba smíchem - CA LUKi

Velikonoční nadílka

Velikonoční svátky jsou sváteční dny, které kromě věřících a rozjímání mají nejraději děti a to všech věkových kategorií. Na toto období velmi rádi vzpomínají senioři, těší se i ti, kteří teprve začínají žvatlat a dělají první krůčky.

Symbol velikonoc – malovaná vajíčka, kraslice, žlutá kuřátka, jehňátka, pomlázka, jalovec, jehnědy, krokusy, sněženky, narcisy, probouzející se příroda a příchod jara vlastně je Božím darem pro všechny, kteří mají toto roční období rádi a zbožňují „šmigrust“, den, kdy mládenci chodí po vesnici k děvčatům provětrat faldy samozřejmě po řádné polívačce a navonění. Každý z nás jistě zná mnoho velikonočních historek, zážitků, radovánek, jistě v tomto nevšedním období vznikla nejedná láska, ale já mám tento svátek – velikonoční pondělí spojen s těmito dojmy. Jsou chvíle v životě, která nám připomínají situace, které člověk již nikdy nezapomene. Možná je více období, které si lidé pamatují, ale já mám v paměti jen následující 3: bylo to v době, kdy jsem chodil do kostela, kdy nás velká skupina kluků do 10 let chodila po vesnici s řechtačkami, klepátky, kolovrátky a jiným náčiním, které dělalo kravál a my volali do rytmu: Ukřižuj, ukřižuj, ho. To jsme věděli, že přijde vytoužené velikonoční pondělí, kdy jsme chodili po koledě a předháněli se, kdo více přinese malovaných vajíček. Velký počet vajec byl symbolem mužnosti a vítězství. b) Druhé období mladíků v dospívání bylo období, kdy jsme začali za svůj výkon jako výslužku dostávat peníze. Největší hrdina byl ten, který získal nejvíce peněz. Babičky to braly jako příležitost dát vnukům větší obnos peněz aniž by měly pocit, že by tímto oceněním jim kazily charakter. c) Toto třetí období jsem nazval „Dnem mužnosti„ , kdy Vás začnou ve všech rodinách, které navštívíte považovat již za dospělého a jako velikonoční odměnu Vám nalijí malou štamprličku s potutelným úsměvem. Kde vstoupíte, tam Vás čeká Griotka, Becherovka, Rum, Vodka, Fernet, Koňak, proložená dobrým salátem, uzeným, chlebíčky, zákusky, cukrovím a povzbudivým slovem: No tak mladej, ještě jednu do druhé nohy, už je z Tebe kus chlapa a ten něco zmůže a nalije Vám Slivovici. Ta píše, co ? To si už ani neuvědomujete, že píšete i nohama, a ty konce. Obyčejně, přestože, jsem se tomuto rituálu bránil, jsem odpoledne každoročně začal rodit, objímal mísu, kam chodil i Císař pán sám a zapřísahal se, že už nikdy v životě nebudu pít. A do toho všeho vyčítavé slova mé hodné maminku: Jarku, jak jsi to mohl udělat, takhle se zřídit. Je Ti to zapotřebí ? Uznal, jsem, že není ale za rok jsem to zopakoval znovu. Nevím kolik let mládí toto opojení z dospělosti a mužnosti mne drželo, ale rád na ně vzpomínám. Jsou období, která se již nikdy nevrátí a zůstanou jen v naší mysli jako pomíjivé mávnutí karabáčem nebo jalovcem. Již řadu let mám pomlázku z bužírky, kterou mi věnoval tchán. Velikonoční svátek slavím jako řidič auta co by abstinent, mám dobrou výmluvu, pít nemůžu, hlava a žaludek je v pořádku, jen ta vzpomínka se jednou ročně vrací a já přemýšlím, které z těchto období bylo nejkrásnější.

Další povídky ze života