Léčba smíchem - CA LUKi

Cop

Život nám dovede připravit nejedno překvapení, prekérní situaci, nečekaný zvrat a zejména je k nám štědrý na příhody našich dětí.

Kamarád Zdeněk žil spokojeným rodinným životem, měl hodnou a správnou ženu, dvě děti, radost pozorovat tuto rodinku. Jednou dostali pozvání na svatbu na vesnici a podle přípravy se moc těšili. Veselka to byla krásná, nevěsta a ženich zamilovaní tokali a pořád se něčemu smáli a těšili na svatební noc. Vše probíhalo podle plánu, bylo veselo, počasí nádherné, děti si spokojeně hrály a dováděly, dospěli zpívali, tančili, pili a radovali se, že se veselka vydařila. Rodiče nevěsty i ženicha zářili štěstím. Když se nad ránem rozhodovalo kde kdo bude spát, Zdeňkovi a jeho manželce byla přidělená manželská postel s tím, že se musí trochu uskrovnit a byla jim přidělena neteř 22 let, nádherná dívka, krev a mlíko, bujné poprsí i vlasy, krása z ní vyzařovala na dálku. Jmenovala se Zuzanka. Bylo rozhodnuto, že Zdeněk si lehne doprostřed a manželka se Zuzankou vedle něho. Než usnuli, tak se pořád řehonili a trousili různé narážky, některé i dvojsmyslné. Dá se říct, že pohoda a spokojenost vyzařovala ze všech svatebčanů, žádný malér.

V té době ještě nikdo netušil, že na Zdeňka po hodince přijde touha se milovat. Když přišla chuť, tak se jí nebránil a svou přirozeností se obrátil na obvyklý bok a zahájil svůj nacvičený hladící a líbací rituál. Vše probíhalo podle nacvičeného scénáře, zaujal správnou polohu ležícího střelce, jemně a s citem vnikl do lůna rozkoše a zahájil svůj obvyklý rytmicky se opakující pohyb. Po hodné chvíli milování byl zvyklý dát pravou ruku pod hlavu své ženy a při tomto pohybu se mu v ruce objevil nádherný cop. V tom okamžiku vystřízlivěl, uvědomil si, že není doma, ale v zakázaném území a manželka vedle v posteli. Pocit hrůzy, nebezpečí, výčitky svědomí, že je nevěrný a že stal se hříčkou osudu se mu hlavou promítlo rychlostí blesku, pochopil, že musí něco rychle udělat. Kdo uteče, ten vyhraje, a tak opatrně vyklouzl z komůrky lásky, lehl na záda a dlouho rozrušením nemohl usnout. Manželka se neprobudila, nebo dělala, že spí a Zdeněk byl rád, že tento malér má v pohodě za sebou. Jen ta slova výčitek u studny od Zuzanky slyšel dlouhá léta: Strejdo, napřed mne vzbudíš, rozprmpulikuješ a potom necháš jen tak, jako malý kluk utečeš. To se nedělá. Asi nepochopila, že nešlo o chtíč a vášeň milovat se s mladou krásnou dívkou, ale o nacvičený rituál a domácí zvyk manželů. Je to totéž, a není to tosamé. Jeho manželka o této příhodě nikdy nemluvila, ale Zdeněk si myslí, že se jeho žena zachovala jako dáma, přijala tuto episodu s klidem Angličana  a tvářila se jako: Já nic, já muzikant. Není to krásné, mít takovou manželku?

Další povídky ze života