Léčba smíchem - CA LUKi

Nevěsta v autobuse

Nestává se člověku často, aby k němu v autobuse přisedla mladá, krásná a ještě upovídaná dívka, která má potřebu se někomu svěřit.

Byla to pro mne velmi příjemná cesta, dívka s velkým výstřihem a bujným poprsím, v minisukni, s odkrytými stehny, které nechaly tušit nádherné místo setkání v klíně, na který jsem musel okamžitě myslet po první větě nádherné dívky: Na dotaz kam cestuje spustila vodopád slov: Jedu se loučit se svobodou, v sobotu se vdávám. Zmohl jsem se pouze na konverzační otázku: Tak já mám štěstí, že jedu v autobuse s nastávající nevěstou? Místo, aby řekla, jak se těší na ženicha , svatební noc, společný život, děti, svou budoucnost mladého manželství, jsem uviděl v očích jiskření, smyslné nadechnutí a slova, která mi brala dech: Už se nemohu dočkat, jak to s děvčaty rozjedeme, máme pozvané nádherné kluky, bude to bouřlivá noc plná radosti, smíchu, hudby, tance, vášně, milování, mám obavu, že se z toho stanou orgie. Loučení se svobodou má člověk za život jenom jednou. Jenom abych se moc neopila. Pochopil jsem, že pod pojmem loučení se svobodou si tato dívenka představuje vášnivé milování, radovánky se vším všudy, co k nim patří. Samozřejmě jsem s jejím názorem pokrytecky souhlasil, život máme jenom jeden a co člověk si užije, procestuje a sní, to už mu nikdo nevezme. Seděla u okna, nadržená, zasněně se dívala oknem po krajině a  představa blížícího se dobrodružství jí zvyšovala tep a dech, který bylo vidět na dmoucím se poprsí, zvedajícím se v pravidelném rytmu.

Zeptal jsem se na její věrnost manželovi po svatbě, až řekne své životní „ANO“. Chviličku mlčela, přemýšlela, a potom bez obalu klidným hlasem povídá: Myslím, že to dlouho nevydržím být věrná jednomu muži….. Když, vysedala, popřál jsem jí nádherný spokojený rodinný život, ale pořád jsem musel myslet na její loučení se svobodou a postoj k manželské věrnosti. Již jsem jí nikdy neviděl, nevím jestli má děti, je šťastna v manželství nebo rozvedená. Její upřímné vyznání, pocit důvěry ke mně, že dokázala se svěřovat s takovými intimnostmi cizímu člověku a ještě v autobuse,  to mi zvedalo sebevědomí a pocit neodolatelnosti. A tak jsem si vzpomněl na slova mého kamaráda z Liberce: Takovou nádhernou ženu potkat a mít jí na jednu noc, to ano, ale vzít si jí za manželku, to je pro muže katastrofa. Možná, že v jejím případě platí:  Věrnost až do hrobu. Kdo to ví…

Další povídky ze života