Léčba smíchem - CA LUKi

Psí hovno

V poslední době usilovně pracuji na vytvoření svého ERBU, a mohu zodpovědně prohlásit, že neustále se mi vrací myšlenka použít jako hlavní moto: Psí hovno.

Všechno začalo nevinně, když na pozemku souseda, který se nestaral o jeho vzhled, začaly růst nádherné, 1 metr vysoké kopřivy a bodláčí, které na mne koukaly v mé okrasné zahradě skrz drátěný plot. Po třech létech usilovné práce, rovnání terénu, vysetí zahradní trávy a sekání každý týden za plotem jsem vytvořil zelený koberec v šířce 5 metrů a délce 50 metrů. K mému úžasu si toto území oblíbila i nádherná doga, kterou zde začal venčit spokojený majitel psa. Pokud jsem napřed neuklidil ošetřovaný pozemek, ošetřoval jsem hodinu elektrickou šňůru od sekačky. Souboj jsem prohrál a respektoval jsem potřebu a zálibu tohoto tvora.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, v horách se starám o druhou okrasnou zahradu a kromě souboje s krtkem, jsem zjistil, že soused – chatař si pořídil jezevčíka, kterého naučil chodit na mou zahradu. Soused na svém pozemku nemá ani krtka, ani psí hromádky, ten je v důchodu a je velmi spokojený a směje se. Na radu své ženy, abych se pořád s každým nehádal jsem pochopil, že to je má  další prohra, a že s touto skutečností se musím vyrovnat já. Problém je ve mně a ne v tom psovi. Ten za nic nemůže.

Staré přísloví praví, Do třetice všeho dobrého nebo zlého, jako jeden z 15 majitelů garáží již třetí rok sekám pozemek cca 150 m x 5 m a to dobrovolně  mezi garážemi a plotem  souseda dětské lékařky, která se starala o mé 2 syny. Místo vysokých kopřiv je zde nádherný trávníček. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na ošetřovaném pozemku objevil několik psích sekrementů. Jelikož pozemek kolem garáží je oplocen, bylo velmi snadné zjistit, že v noci tam venčí psa bezpečnostní služba sousedního objektu.

K mému úžasu jsem se dověděl, že mám být rád, že mou garáž hlídá pes a když jsem tento problém řešil se správcem našich garáží, tak mi řekl: To víte, my jsme rádi, že tu chodí a hlídají nám to a nemusíme za to platit. Konečně jsem pochopil, že jsem jediný, komu vadí zaneřáděný pozemek za garážemi. A tak jsem díky „Psímu hovnu„ přišel o práci a o iluzi, jakou dělám užitečnou práci a že jsem nenahraditelný. Škoda, že jsem si stál na vedení tak dlouho, nikdo mi nic neřekl. Sam jsem se vnutil. Jak bláhové, chtít pořádek.

Usilovně přemýšlím, jestli mám začít ještě někde sekat trávu, a pokud začnu, jestli mne tam opět najde pes a jeho nesmrtelné pomníčky. Nebo si navrhnout nový rodový erb, dát do jeho znaku „Psí hovno“  a celé příhodě se zasmát. Holt život už je takový, že nám připraví nejedno překvapení…

Další povídky ze života