Léčba smíchem - CA LUKi

Nejhezčí nohy

Krásu ženských nohou umí docenit dolňáci, kteří se specializují na ženskou krásu v dolní části, ale já beru tuto krásu jako celek, jako zázrak přírody.

V období dozpívání před nástupem na vojnu jsem měl jednu vášeň, která mne držela mnoho let, sbíral jsem podpisy slavných osobností. Když u nás vystupovali Rudolf Kortéz a Ljuba Hermanová s orchestrem Karla Vlacha, byla to pro celé město velká událost a pro mne nová šance získat nové podpisy osobností, které v té době byli nesmírně populární. Vlastní představení bylo fantastické, lidé  o přestávce spěchali se občerstvit a já mířil do šaten umělců. Podařilo se mi obměkčit nesmlouvavé pořadatele a podpis pana Karla Vlacha a pana Rudolfa Kortéze jsem získal bez problémů.

Když viděl oblíbený zpěvák Rudolf Kortéz před sebou vykuleného mladíčka, zaleskly se mu oči a pohybem ruky mi naznačil, abych šel za plentu. Reagoval jsem na tento pohyb a to co jsem uviděl, bylo fantastické. Byl jsem rád, že mi oči nevypadly z důlků. Na křesle v poloze pololeže jsem uviděl překrásnou ženu, s ideální postavou, ve spodním prádle, které jsem viděl poprvé v životě, poprsím, které mělo snahu vyskočit z korzetu. Vrcholem dokonalosti této svůdné bohyně byly její nohy, jedna zdvižena směrem ke mně nahoru a druhá opírající se na vysokém podpatku o okraj křesla. Ležérní polohu ještě zdůraznila, když mne spatřila.

Táto krasavice - Ljuba Hermanová na mne promluvila: Mladíčku, počkejte chviličku. Co by jste si přál již řekla s úsměvem na rtech a v jejich očích jsem viděl jiskřičky. Prohlížela si mne se zalíbením a kochala se pohledem na rdícího bažanta. Dále si upravovala na zvednuté noze šev na nylonce černé barvy, aby byl nádherně rovný. Aniž bych si to uvědomil, díval jsem se na tuto krásu, předtím jsem ženu v takovém negližé neviděl, s úžasem, pootevřenými ústy a začal jsem se červenat a hluboce dýchat. Nebyl jsem schopen promluvit, civěl jsem v němém úžasu, nebyl jsem na tuto situaci připraven. Byl jsem chycen do sítě sváděných mužů. 

Ljuba se touto situací bavila a uměle prodlužovala okamžik, kdy se zvedla a podepsala se mi na památku pod svou fotografii v programu představení. Bože, to štěstí, já jsem získal podpis a to za neuvěřitelně krásných podmínek. Za plentou jsem slyšel a uvědomil si neodolatelný hlas Rudolfa, provázející smíchem: Ljubo, co tam děláš tak dlouho s tím mladíčkem? Tehdy jsem pochopil, že jsem byl poslán k naší populární zpěvačce, když se převlékala na další vystoupení záměrně. Tolik let a já ty nádherné nohy vidím stále jako by to bylo včera. Jsou situace, které se nám do paměti uloží trvale jako obraz, který je stále krásný, léty bych řekl je stále hezčí. Patřím k mála lidem, kteří měli možnost spatřit tuto šarmantní ženu a pěveckou osobnost ve spodním prádle, považuji to za osobní štěstí a zodpovědně mohu prohlásit, krásu jejich nádherných nohou nemůže nikdy a nic překonat v mých představách. Krásu těla si Ljuba Hermanová uchovala do pozdního věku, hodně cvičila a pracovala na sobě. Při každém jejím vystoupení v televizi jsem si vzpomněl na naše osobní setkání.

Další povídky ze života