Léčba smíchem - CA LUKi

Dlouhověkost

Jediná spravedlnost na světě je, že všem utíkají roky stejně a že všichni musíme umřít.

Jenom ne každý si umí své zdraví šetřit a nebo i když jsou zdraví, nemají štěstí se dlouhověkosti dočkat, jejich svíčka života dohoří velmi brzo.

Dlouho a často jsem přemýšlel, v čem je podstata a tajemství dlouhého věku. Je to v genech rodu, nebo problém z pohledu zdraví, duševní a tělesné svěžesti, psychiky a  optimismu myšlení a vlastního přístupu k životu, životosprávy, sportu, pohybu, aktivní práce. Dlouhověkost je krásná, když je člověk zdravý, samostatný, umí se postarat nejen o sebe, ale i o druhé. Umí se těšit z každého dne, vytváří si neustále radost , šíří kolem sebe dobrou náladu. Člověk o něm řekne: Ten na svůj věk nevypadá, nebo ten vypadá velmi dobře, ten vůbec nestárne.

Problém generací byl, je a bude a nejhorší je, když se člověk dostane do věku, kdy začne odsuzovat chování mladých  a sám zapomíná, co dělal když ještě byl kuře. Skutečností je, že aniž bychom si to uvědomovali, průměrný věk se trvale prodlužuje a dá se říct, že nejšťastnější lidé jsou, kteří mají koníčky, s kterými vydrží do pozdního stáří. Často to bývá zahrádka, hory, kola, cestování, sběratelské vášně, výchova vnoučat a jejich rozmazlování, studium na univerzitě třetího věku, malovaní, psaní a jiné, mají trvale aktivní činnost. Tito lidé se včas připravili na své stáří, které přijde ať chceme nebo ne.

Připouštím, že je hodně dáno přímo v genech, a často slyším, že děda měl 98 let, otec v 78 letech se potápí v moři a dělá instruktora. Moje maminka v 85 létech si vařila, nakupovala, prala, byla absolutně samostatná, ale především hodně četla a o všechno se zajímala. Žila plným aktivním životem v pohodě a zdraví.

Příhoda, která mne zaujala  a skutečně se stala dědečkovi paní Svobodové, skutečně stojí za obdiv: Mladí výrostci si jej dobírali, jestli může běhat a chodit. To ho vyprovokovalo a povídá  ve svých  80 létech: Tak se koukejte vy cucáci , vyskočil na zábradlí mostku, udělal na něm  stojku, chvíli stál jako svíčka. Když seskočil, udělal na kluky dlouhý nos a ti stáli jak opaření v údivu, neschopni jediného slova.

Každý z nás jistě zná v okolí nebo v rodině případ, kdy žasneme nad vitalitou některých jedinců a schopnostmi v jejich pozdním věku. Nezáviďme jim, ale snažme se pochopit jejich myšlení a přístup k životu a hledejme, v čem je jejich tajemství dlouhověkosti. Pohlaďme je pohledem, úsměvem, hezkým slovem, uvolněme jím místo, povzbuďme je, neboť i my jednou, pokud nám to bude dopřáno, zestárneme a budeme si hledat své místečko na slunci, pro nás v nové společnosti, kterou již často nebudeme chápat. Čas neúprosně běží jak splašené koně a každého to jednou potká, že má pocit, že ho už nikdo nepotřebuje a je tu přesčas. A tak všem, kteří se dlouhověkosti  dožijí v plné svěžesti chci touto cestou vyslovit svůj hold a obdiv. Přeji jim mnoho šťastných další let v plné duševní i fyzické svěžesti a zdraví…

Další povídky ze života