Léčba smíchem - CA LUKi

Cigánský Baron

Chystáme sraz maturantů po 50 létech, samotná skutečnost setkání po tolika létech je smutná a neradostná, přežili jen ti nejlepší , kteří zvládli zákon džungle nejlépe. A tak se ptám v daném okamžiku, co je lepší, užít nebo přežít.

Samotná skutečnost není ničím vynímečná, scházeli se maturanti před námi a budou se scházet i po nás. Jelikož sám nevím, jestli mi bude dopřáno této významné události se osobně účastnit, rozhodl jsem se napsat tuto nesmrtelnou skutečnost a zachytit nevšední zážitek z přípravného zasedání, na kterém jsme počítali ztráty našich kamarádů jak generál na ruské frontě. Je neuvěřitelné, že si všichni odešli  a nikomu nic neřekli bez rozloučení a přání dlouhého života nám  ostatním. Jaká bezohlednost, mysleli jen na sebe a co mi kamarádi, spolužáci.

Přišel za mnou  spolužák Přema, kterého znám 52 let od r. 1953. Pořád fešák, perfektně oblečený, učesaný jak francouzský herec, usměvavý , v současné době odborník – delegát na Španělském pobřeží, zastupující nejlepší cestovní kanceláře. Jardo, ohlas mne jako známého operního zpěváka Lajoše Ferencvároše  a že zaspívám v originále operu Cigánský Baron v maďarštině. Protože při řeči se mnoho let zajiká, jsem o jeho troufalosti pochyboval, ale co by pro kamaráda člověk neudělal.

Vážené dámy a pánové, Vážení spolužáci a spolužačky, podařilo se mi na dnešní přípravné setkání pozvat zcela mimořádně velmi známého operního zpěváka, Lajoše Ferencvároše, který Vám v originále – v maďarštině zazpívá Cigánského Barona. Za potlesku se zvedl spolužák  Přema, uklonil se,  upravil kabát a začal svým neuvěřitelně krásným hlubokým hlasem zpívat. Všichni jsme byli v šoku, špendlík by bylo slyšet spadnout na zem. Odměnou mu byl aplaus a polibky našich spolužaček (po 48 létech). Na mojí odpověď stroze řekl: Tři roky jsem se učil zpívat u známého pana profesora. Tato příhoda je úsměvná tím, že nás Přema pokaždé něčím překvapí, na jednom setkání, na dotaz, kolik má dětí, odpověděl: Suché, pouze na kalhotách, dosud  svobodný.  Poučení z toho je velmi jednoduché, zachovat si optimismus, nepřipouštět si starosti a brát od života vše, co nabízí, od každého trošku. Učebnicový typ člověka, který v životě něco dokázal, žije skromně, pije a jí střídmě, ctí pohyb a moudrost, nezatěžuje mozek a dá se říct, že kromě toho , že žije, tak si i užívá. V první řadě pamatuje na zásadu číslo 1, milovat se vždy, všude a za všech okolností, milovat se pořád, považuje tuto činnost za nejlepší lék, je to příjemné a účinné. Navíc nám nikdy nehrozí předávkování, tělo snese vše.

A tak si říkám, čím nás překvapí Přema na jubilejním srazu maturantů po 50 létech v r. 2007. Nepochybuji, že se tento člověk tohoto setkání dožije v plné svěžesti. Když jsem se ho ptal, co mám dělat, že se naši spolužáci chválí, že se doma milují dvakrát týdně pravidelně, se usmál a řekl: Chval se jim též... Jsou mezi námi jedinci, kteří jsou duchem stále mladí a je jen na nás, abychom se mezi ně zařadili. Jakákoliv činnost člověka obohacuje a naplňuje jeho sny a tužby, pohyb je cesta k dlouhověkosti a svěží mysli. Univerzální rada neexistuje…

Další povídky ze života