Léčba smíchem - CA LUKi

Syn od syna

Jeden z mých nejlepších kamarádů, kterého znám již 53 let je Ota, který se stal mluvčím a předsedou naší třídy na Vyšší průmyslové škole v Karviné. Nevím proč a kdy jsme mu všichni začali říkat Hugo, a toto jméno přijal za své.

Díky jemu se stále obě třídy, které společně maturovaly, pravidelně scházíme na společných setkáních. Vzpomínáme a čas běží jak splašené koně.

Tato událost se stala před 22 léty, kdy Ota zastával zodpovědnou funkci a kromě zodpovědného a vzorného manžela, tatínka se těšil a připravoval na vděčnou roli dědečka. Když se mu narodila krásná vnučka jeho dcery, já to už věděl, protože moje manželka shodou okolností porodila ve stejný den mého druhého syna Lukáška a ležela na společném pokoji s jeho dcerou v nemocnici v Bohumíně, v Karviné byla porodnice zavřena.

Přítel Ota se chtěl pochlubit, a tak mi radostným hlasem sděloval, že má dceru od dcery a že je dědečkem. Já to už Oto vím, já mám syna, který se narodil ve stejný den jako Tvoje vnučka. Po chvilce mlčení mi položil Ota otázku: Snad syna od syna ???  Ne Oto, syna od sebe !!!!! Nemohl pochopit, jak to je možné. Bohužel nevěděl, že jsme se s manželkou rozhodli mít druhé dítě po 18 létech. A tak jsme se tomu zasmáli a velmi rádi  na tuto událost a tento radostný den vzpomínáme. Z jeho vnučky je už hezká  slečna na vdávání a můj syn studuje vysokou školu. Protože už jsem taky dědeček a mám hodného vnuka Péťu, který mi dělá radost, chápu jeho rozpoložení a radost, kterou s vnučkou prožíval. S manželkou Evou si jí užili. Ne nadarmo se říká, že rodiče jsou na výchovu a dědeček s babičkou na rozmazlování. A tak přeji všem dědečkům a babičkám hodně vnoučátek a radosti, kterou nejde popsat, ta se musí prožít. To je vztah, který si nosíme v srdci a žije v nás až do smrti. Jak je to dobře na světě zařízené, že si prožijeme dva životy a s našimi vnoučátky nestárneme, máme je čemu učit a můžeme jim předávat  naše životní zkušenosti a moudrosti, dovádět, hrát a mazlit se s nimi. Jak nás obohacují a dělají šťastnými, jak nám prodlužují život. Překrásné…

K tomuto nádhernému období, kdy jsem se stal otcem v době, kdy jsem mohl už být dědečkem, se váže ještě jedna příhoda, kdy jsem si šel pro Rodný list syna na Městský úřad a po pozdravu jsem radostně komisní úřednici řekl: Paní, přišel jsem si pro Rodný list, mám Synka z Boguminka. Mojí nesmírnou radost spražila odpovědí: Pane, uvědomte si, že jste na úřadě a s tímto se nežertuje. To je vážná věc a Rodný list úřední listina. Nikdy jsem se k této události nevracel a nehovořil o ní. Dnes, kdy je už syn velký mi připadá úsměvné, že potkáváme různé lidi a i ty, kteří nerozumí legraci a neumí se zasmát, nerozumí tomu, co cítíme. A smíchu nikdy není dost, smích přece léčí…

Další povídky ze života