Léčba smíchem - CA LUKi

Nečekané setkání

V lázních Darkov jsem se v bazénu s jodovou vodou setkal s pánem, který se těšil, že za dvě hodiny jede domů a přijede pro něj rodina autem.

Velmi hezky jsme si povídali a rozloučili se. Popřál jsem mu příjemnou cestu domů. To jsem netušil, že se s ním nevidím naposled.

Protože jsem měl ambulantní léčbu, tak jsem se převlékl a šel k autu. Při couvání na parkovišti jsem přehlédl, že tam stojí Škoda 100 a mně se podařilo ťuknout blatníkem do dveří tohoto auta. Když jsem  vystoupil z auta, nestačil jsem se divit, jakou jsem mu způsobil na dveřích škodu, dveře promáčknuté a při tom to byl jen malý ťukanec. Protože jsem spěchal ( jako obyčejně ), u poškozeného auta nikdo, nechal jsem za stěračem lísteček s tel. číslem, ať mne řidič poškozeného auta ihned zavolá, že se domluvíme na řešení.

Během 5 minut mne řidič volal, a tak jsem se vrátil na parkoviště a  k mému úžasu jsem uviděl pána, kterému jsem popřál šťastnou cestu. I on byl překvapen a zmohl se jen na slova: To jste byl Vy ? Velmi jsem se omlouval, protože jezdím bez nehody, dohodli jsme se, že si to  sám opraví a já mu škodu hned zaplatil. V autě seděla manželka, dcera a vnučka Adélka, děvčátko jak malované. Moc mne to dlouho mrzelo, že jsem této rodině způsobil problém a škodu.  

Už to bude rok, od našeho nečekaného setkání, popřáli jsme si  vzájemně hezké Vánoce a všechno nejlepší do Nového roku 2006. Celý rok jsem se chystal, že tuto velmi slušnou rodinu navštívím a nenašel jsem si čas. A tak si uvědomuji, že to není omluva, ale pouhá výmluva a je jen na nás, udělat si čas na své přátele a známé, s kterými nás seznámila náhoda a připravila nám  n e č e k a n é    s e t k á n í ….  Jejich auto je opravené, vnučka Adélka roste a já s mým autem neumím a nerad couvám, má vysoký zadek a špatně přes něj vidím. Určitě svůj slib v r. 2006 splním a navštívím je, když mne pozvali domů. Tak slušná a milá rodina, jak rád na ně vzpomínám. Když ten čas tak letí.  Jeden ze slibů, které jsem nesplnil. Mrzí mne to a musím to napravit. Sliby jsou chyby…

Další povídky ze života