Léčba smíchem - CA LUKi

Plesnivé cigarety

Bylo nám 17 let a měli jsme pocit, že nám patří celý svět. Před námi školní výlet a vidina „sladkého života„ – odbornou exkurzi zmákneme levou zadní a potom si budeme užívat s holkami.

Každý hrál machra nebo haura,  chtěl se předvést a  prezentovat něčím novým, jen já pořad nemohl na nic přijít. Potom jsem našel zapomenuté cigarety tatínka, a pocit štěstí a blaha se linul celým mým tělem, jak si před holkami odborně zapálím první mou cigaretu. To jsem netušil, jaká na mne čeká past v podobě plísně na tabáku těchto cigaret, o které jsem neměl tušení.

Celý školní výlet vlakem probíhal podle plánu, plný bláznivých  nápadů a blbostí, každý se vytahoval a předváděl jako krocan na dvoře, jen já čekal na správný okamžik.

Když jsem měl pocit, že hodina mé dospělosti přišla, vytáhl jsem ležérně krabičku cigaret, pomačkaných zapomenutých Partyzánek a „odborně„ ji otevřel. Velkoryse jsem si zapálil cigaretu  a začal šlukovat. První reakce mého těla byl kašel, z kterého jsem se snažil udělat gestem přednost říkám podívejte: Jak jsou silné. To jsem netušil, že velmi brzo mne čeká peklo, z plesnivých cigaret mi bylo okamžitě velmi špatně. Stáhl jsem se do kouta a  mlčel a bojoval s něčím, co jsem nikdy nepoznal. Tento pocit ponížení, vzteku, zoufalství a pošlapané hrdosti jsem tlumil v sobě samomluvou: Za blbost se platí.

Na tomto výletě jsem nebyl Kin Kong a hrdina, ale mohu říct, že to bylo pro mne nesmírné poučení: Byla to moje první cigareta a poslední. Problém kouření jsem si vyřešil na celý život a jsem rád, že jsem tomuto zlozvyku nepodlehl, protože mne potkala taková malá životní zkušenost.  Při tom tatínek kouřil 60 cigaret denně celý život, kouřil i v noci ve spaní, zapálil nám peřiny, málem jsme uhořeli a nemohl se tohoto návyku do smrti zbavit.

A tak věta : Každý je strůjcem svého štěstí je pravdivá a platí v každé době a za každého počasí. Jsem rád, že jsem zůstal u jiných neřestí…

Další povídky ze života