Léčba smíchem - CA LUKi

Stopařka

Byla již starší, ale její prosebné gesto a výraz v očích mne utvrzoval, že jí musím svézt v mém novém autě, na které jsem čekal celých dlouhých 7 let od své svatby.

V té době mi už bylo 31 let a já měl pocit obrovské křivdy, když jsem viděl druhé se vozit v autě. Všichni už ho mají, jenom já ne.

Brzo jsem měl v 18 létech motorku a nenapadlo mne, že na auto budu čekat tak dlouho, moje manželka zásadně odmítala ho koupit. Protože v tomto směru byla neoblomná, vymyslel jsem fintu, že jsem jako zlepšovatel přesvědčil ředitele, aby požádal ministra, aby mi přidělil poukaz na auto mimo pořadník. A skutečně poukaz přišel před Vánocemi a já jej s radostí ukazoval doma. Když Ti dal ministr poukaz, tak ať Ti na něj dá i peníze. Stav byl neudržitelný, auto stálo 44 000 Kč a já měl ušetřeno jen 25 000 Kč. Po dlouhém přesvědčování jsme si v únoru auto koupili a já byl štěstím bez sebe. Závist, která ze mne spadla se už nikdy nevrátila, nikdy jsem druhým nic jiného nezáviděl.

Stopařka, když viděla, že jsem zastavil, spěchala k mému autu a rychle nasedla. Po pěti kilometrech jízdy na křižovatce najednou řekla, že musí vystoupit, že jede jiným směrem. Když jsem zastavil, prudce vzala za držadlo a utrhla mi zajišťovací kolíček z plastické hmoty, který sloužil k zamykání dveří. To jsem netušil, jak obtížně budu tento poškozený náhradní díl shánět. Taková prkotina a tolik problémů s opravou dveří.

A tak moje první zkušenost se stopováním skončila škodou a starostmi. Často jsem si od Té doby vzpomněl na slova mistra Ševěčka: Hele mladej, nedělej druhým dobře, nebude tobě zle. Jeho slova jsem  nechápal, protože mne doma učili pomáhat druhým, zněla mi nelogicky.  Dnes už vím, že tu existují i jiné zákony, schválnosti, náhody, špatní lidé, kdy dobrý skutek je po „zásluze„  odměněn. Bohužel…. Jaké máte zkušenosti Vy s konáním dobrých skutků a půjčováním…

Další povídky ze života