Léčba smíchem - CA LUKi

Sousedská výpomoc

Z dobrých sousedských vztahů nabídl Péťovi soused zhotovení 8 zubů včetně drátků bez protézy. Tato výpomoc se vlezla do pouhých 10 dnů a Péťa je do dnes v šoku.

Začalo to nevinně, klasickým obroušením zubů. Mudr. Josef – původem pražský Pepík potom zahájil odebírání vzorků a otisků. Samotné broušení se proměnilo v drama, sedíc rozkročmo na pacientovi, aby lépe viděl nabídl lékař Péťovi injekci proti bolesti, kterou rezolutně odmítl a to neměl dělat. Při broušení pátého zubu lékař prohlásil: Do prdele, to Tě musí bolet, i mně to sere, že Ti tak ubližuji. Klidně si zařvi, třeba takhle: Zavyl jako hyena před lovem a to neměl dělat. V tu chvíli se vyprázdnila celá čekárna a seběhlo se několik instrumentářek i lékařka od vedle s poznámkou: Ach to tak pacient? a všechny chvatně odešly s upřeným pohledem na pacienta. Péťa trpěl jako kůň, pot mu stékal po zádech a Pepíček pokračoval v nadávání: Ten motor vrtačky je ale dnes slabý, Ty máš ale malou hubu, nevrť se, to je na hovno, když pacient nepřinese ani láhev rumu na desinfekci. Když se zmožený a unavený Péťa štrachal z křesla a ordinace s pusou stále otevřenou, povídá Pepíček již shovívavě: Venku zavírej hubu, nechlastej ani horké ani studené, jinak se bolestí posereš. Zpitomělý si zapomněl vyzout bílé galoše, což už nevydržel naštvaný havíř, který zvýšeným hlasem povídá: Aspoň ty galoše sundej Ty frajere, když už jste tam hodinu spolu chlastali nebo hráli karty. To bylo i na otrlého Péťu moc, ale v duchu se těšil na postel a den volna. To však byl omyl, když mu s radostí jemu vlastní sděloval kolega kulturista: Péťo všechno vím, ale začni balit, dostal jsi za odměnu z ROH týdenní rekreaci na „Podbánské„ za odměnu organizace plesu. Já jedu s Tebou. A tak kromě stále sbalené výbavy na cesty přibral deset krabiček prášků proti bolesti zubů bez snídaně a jídla – holt bylo to kruté. Při nadechnutí čerstvého vzduchu na Podbánském si bolestí klekl. Když číšník viděl, jak Péťa pouze sedí u jídla, hned ho udělal předsedou stravovací komise v domnění, že to je ten správný kadet. Předpoklad se splnil, Petr nejedl jen pil a jako návnadu na příjemnou společnost používal přednosti kulturisty Vladka a sám se potom snažil zapomenout na bolesti zubů při plnění všech přání, která viděl na očích spokojených rekreantek. Když začal Vladka tahat po kopcích, večer pít v baru celý týden, byl tento kamarád před zhroucením a při zpáteční cestě z něj vypadlo: S Tebou na rekreaci již nikdy v životě, já jsem mezi špitálem a hřbitovem, Ty mrcho bezzubá. Péťa zapomněl na bolest zubů a vzpomínal na  všechno krásné…

Další povídky ze života