Léčba smíchem - CA LUKi

Jaro na dílně

Bylo mi divné, a začalo to vždy s příchodem jara, že hlavně ženy chtějí pracovat na detašovaném pracovišti a musely dojíždět za prací, žádná nechtěla být přeřazena do základního závodu a velmi rády dělaly odpolední směnu.

Člověk měl jiné starosti, při občasné kontrole provozu mne zaujalo pouze to, že jsou ženy v montérkách oblečeny jen tak na lehko bez spodního prádla. Protože tam byl nízký strop, myslel jsem si, že to je díky teplu na dílně. Dneska mohu zodpovědně říct, že tento pracovní kolektiv mužů a žen patřil k nejlepším, nebyly tam na dílně rozpory a problémy, lidé se na odpolední směny těšili a všechno bylo v nejlepším pořádku. Normy splněny, pracoviště uklizené, lidé odcházeli do sprch spořádaně a převlečení všichni odjížděli domů k rodinám autobusy nebo auty v pořádku a pohodě.  

Nikdo si ničeho nevšiml, nikdo nic neřekl a když jsem se jednou dověděl pravdu, co je příčinou takové pohody na pracovišti, myslel jsem, že se ze mne stal náměsíčník, který to celé vidí jen ve snu.

Kolega mi prozradil, jestli si taky nechci užít a nešel bych na brigádu na detašované pracoviště na odpolední směnu. Této narážce jsem nerozuměl, a tak mi musel vysvětli princip fungujícího systému spokojenosti.

Ženy i muži celou směnu spěchali, aby když se setmí, mohli všichni nepozorovaně odejít z dílny ven a tam na louce a přilehlém hřišti se vzájemně milovali, každý si svůj kouteček a svého druha nebo družku našel. Zní to jako sen, ale na mou otázku jsem dostal odpověď: Podívej, buď rád, že jsem Ti to nabídl, funguje to několik let a všichni jsou spokojeni. Je práce hotová a normy splněny, tak co chceš. Dopřej lidem trochu radosti, starostí má každý doma dost a každý je má jiné.  V daný okamžik mne napadl vtip:
Jeden Francouz: Džentlmen
Dva Francouzi: Souboj
Tři Francouzi:  Šťastné manželství

Pochopil jsem, že nemám právo do toho zasahovat a někde o tom mluvit, fungovalo to jako zaběhaný systém a dělat druhému dobře není hřích. Mnohokrát jsem si na tuto dobu a událost na této dílně vzpomněl, člověk musí jen obdivovat, jak to dobře fungovalo a v podstatě žárlivý manžel neměl vůbec žádnou šanci podezřívat a chytit svou žádoucí manželku při nevěře, vracela se spořádaně z práce v pořádku a včas.

Jaro na dílně se vždy protáhlo až do babího léta, do teplého podzimu a všichni litovali, že už zase přichází zima. Tento koloběh se každoročně opakoval a já si na tuto situaci vzpomněl, když se stále těším na pozdní příchod letošního jara, a s úsměvem na rtech si vybavuji spokojenost na tvářích pracujících žen na této dílně u strojů, a sám sebe se ptám:  Co může být na světě krásnější než uspokojit žádoucí ženu. Bylo jím to dopřáno a nikdo jim nezáviděl……. Jistě vzpomínají i ony…

Další povídky ze života