Léčba smíchem - CA LUKi

Křeslo u holiče

Péťa, pohledný mladý muž, kterému se zapalují lýtka si všiml lelkující slečny v holičství, která se mu ihned líbila a rozhodl se, že se s ní seznámí.

Pozvala ho, ať přijde před 18hod., kdy je méně lidí. Usedl do křesla, šéfka i ostatní personál spěchal domů a Danuška povídá: Já to tu dodělám, uklidím a půjdu domů.

Péťa štěstím bez sebe, že jsou sami začal tokat jako tetřívek v lese. Danuška pro jistotu zamkla dveře a i když se již začalo stmívat, světlo záměrně nerozsvítila. Posilněn touto skutečností navrhl Danušce, aby si sedla do křesla, že jí udělá večerní účes a při tom myslel na to, jak se oba vejdou na toto křesílko, jakou zaujmou polohu. Danuška rozjařena a spokojena svým novým avantgardním vzhledem povídá: Co jsem dlužná ? Jednu pusu. Souhlasila a začali se v holičském křesle vášnivě líbat. Když už se zdálo, že přejdou v tomto krásném seznamování do  další fáze svádění, začal někdo odemykat dveře. Danuška jenom hlesla: Šéfka se vrací a Peťánka šoupla na WC se slovy: Rychle okýnkem ven a ještě stačila za ním hodit vyzuté boty. Když se spustil z okýnka, stál po pás v sudu plném dešťové vody. Roztoužený a smutný se ještě dvakrát potopil, aby ze sudu vyndal své boty. Mokrý jako Čochtan se vracel domů a pro sebe si ještě říkal:  A tak krásně a nadějně to začalo. Holt, není každý den posvícení a ne všechny pokusy svádění jsou v mládí úspěšné.

I toto byla pro něj životní zkušenost a začal chodit do jiného holičství a kadeřnictví. Do dnes neví, jestli to bylo správné rozhodnutí, že to vzdal…

Další povídky ze života