Léčba smíchem - CA LUKi

Myšlení po česku

Stojím ve frontě na Poště, přede mnou kamarád nahlas povídá, aby to všichni slyšeli: Kdo chce vozit řiť v autě, ať platí dražší benzín. Já s tím souhlasím, já auto nemám.

Tato věta mně vytočila, že kamarád uvažuje po česku: Když se mne to netýká, tak ať druzí platí třeba za dražší cigarety, protože nekouřím a podobně. Rozhodl jsem se, že ho taky vytočím a jako by nic povídám: Josef, to jsi už slyšel, že parlament odsouhlasil, že všichni co mají rodinný dům a mají horní část domu volnou, že mu tam povinně nastěhují Rómy a bezdomovce, protože je nemají kam dát a náklady na bydlení za ně budou platit majitelé rodinných domků obcím.

Co to je za blbost, povídá rozčíleně Josef, protože má nevyužitý prázdný rodinný domek, je tam sám. Jo, mně se neptej, to se zeptej poslanců, oni ví, proč to schválili. Josef můj vážný pohled nevydržel a zařval: To je bordel, Ti poslanci schválí kdejakou hovadinu, každou blbost. To není možné. To jsem už nevydržel a začal se smát. Dlouho mu trvalo, než pochopil, že jsem si z něj vystřelil a měl jsem pocit, že mne přizabije. Stačil jsem jen říct: Vidíš jaká jsi filcka, se vším souhlasíš, co se Tě netýká a jak máš platit Ty za druhé, tak je to bordel. Holt, uvažuješ: Po česku…

Další povídky ze života