Léčba smíchem - CA LUKi

Žebřiňák na střeše

Každý z nás, kdo prožil mnoho krásných chvilek v dětství se svými rodiči si určitě rád vzpomene na nejednu rodinnou příhodu, na vyprávění starších, moudřejších, protože se dříve narodili, moralizování, okřídlená slova: to za našich mladých let bych si nemohl dovolit, nebo to by se stát nemohlo.

I já rád vzpomínám na povídky a příhody tatínka, který měl tu smůlu, že naší rodinu opustil velmi mladý v nedožitých 52 let. Žít jen v jeho blízkosti byl zážitek na celý život, zejména, když na zájezdech dělal vedoucího průvodce renomované cestovní kanceláře Čedok. Účastníci se těšili na jeho informace, povídky, znalosti i výmysly ze známých rodů  na zámcích a hradech. Jeho zápletky kdo s kým nebraly konce a neočekávané zvraty a obraty osudů dojímaly k slzám zejména přítomné dámy.

Jezdil jsem s ním od svého ranného dětství po známých hradech a zámcích, zejména se rád vracel do Jižních Čech a na Jižní Moravu. Proto mne nemohlo minout jeho vyprávění a skutečný zážitek: Žebřiňák na střeše.  Před nástupem na vojnu jako mladí a bujaře naladěni hoši, pod párou a nabiti touhou provézt něco nesmrtelného při návratu z hospody za ranního kuropění se rozhodli, že žebřiňák souseda – nervově labilního člověka, rozeberou, vynosí po dílech na střechu a opět jej složí. Nikdy a nikdo se nedozví, jak se jim to mohlo podařit, ale skutečnost stála za to, když soused hlásil na Obecním úřadě ztrátu cenného vozu a při vlastním ohledání místa činu bylo zjištěno, že pachatel vůz nezcizil, pouze jej přemísti na netradiční místo, odkud žebřiňák vzhlížel na celou dědinu jako panovník na své poddané ze svého trůnu.

Hoši už byli dva roky na vojně, ale o této příhodě se pořád v hospodě hovořilo jako o události století, s tím i plno mýtů, kolik jich vlastně bylo, kolik jich spadlo ze střechy, kolik bylo polámaných kostí.  I po létech, když jsem tu příhodu slyšel, jsem jako jinoch byl pyšný na to, že to vymyslel můj otec a s kamarády dokázali provézt takovou klukovinu, takovou blbost. Když o tom přemýšlím, byl to bláznivý nápad. Asi byl problém ten Žebřiňák dát dolů, ale jeden zásadní rozdíl mezi dnešními klukovinami tu byl: Zásadně si dělali mladí legraci ze starších, to bylo, je i bude, ale nečinili jim škodu, nepomalovali hotovou fasádu sprejem, nerozbíjeli  okna, i když někdy náhodou i na ně došlo. Je úžasné, že tato příhoda žije v mé paměti, i když se stala před mnoha léty. Asi tím, že jsem měl tatínka rád a byl jsem pyšný, že dokázali vykonat a  realizovat tak odvážnou a nesmyslnou blbost. Nevznikla majiteli škoda, ale problémy měl asi veliké. A tak se dnes usmívám nad touto příhodou, jen ta hořkost zůstala, že nás opustil tak mladý. Ale to je už úplně jiná příhoda…

Další povídky ze života