Léčba smíchem - CA LUKi

Ukecaný voják

Když sedá každý mladý muž do vojenského vlaku, je všade bujaré veselí nebo slzičky v očích při loučení.

Každý tento okamžik prožívá po svém, s každým se přišel někdo rozloučit, jen já odjížděl sám, neměl jsem komu zamávat. A tak jsem se vydal plnit svou mladickou povinnost – sloužit věrně vlasti na dva roky – směr Hradec Králové. Na vojnu jsem nastoupil k těžkému dělostřelectvu bez problémů a starostí, neověřil jsem si jak to na vojně chodí, že musí člověk: Držet hubu a krok. U všeho jsem měl plno řečí a všemu jsem se smál, od stříhání vlasů, fasování mundůru až po příchod na přidělený pokoj. Zde nás čekal desátník Kolárik a svobodník Švec, oba Slováci jako poleno a když jsem je oslovil a začal jim tykat otázkou: Tak co hoši, jebou Vás tu hodně na vojně, se přestali smát a já pořád nepochopil, že vojnu mi tři měsíce znepříjemní právě oni. Po hodné chvíli, až si nás nováčky vychutnali očima promluvil desátník Kollárik: Tak hoši, aby jste věděli, na vojně se vyká, oslovuje se soudruhu desátníku, na příkaz odpovíte jenom: Provedu a žádné další kecy a velmi brzo pochopíte, že my už z Vás uděláme chlapy, budete mít tady vojnu jako řemen.  A, že to myslel vážně, nám bylo jasné už velmi brzo. A navíc nezapomenu, že svobodníkovi se říká frajtr, který s Vámi vymete podlahu a ještě se Vám směje do očí. Kdyby mi někdo v tu chvíli řekl, že za tři měsíce budu s nimi kamarád, že si budeme tykat, společně pít a ležet pod postelí v limbu jako Dáni, tak bych mu nevěřil, řekl bych mu že si vymýšlí. Na vojně je to krásné, že se musí člověk rychle přizpůsobit, musí prokázat, že něco umí, není lempl, musí být aktivní, zapojit se do nějaké činnosti, nebo jí vymyslet a tak jsme vymysleli Lašské tance s děvčaty z Mlékárny, které jsme pilně tři měsíce nacvičovali a potom rok jezdili vystupovat v soboty nebo neděle po vesnicích v krojích, místo služeb na stráži u muničáku s flintou. Vojnu má každý takovou, jakou si jí zařídí, na špatné a nepříjemné chvilky člověk rychle zapomene a vzpomíná pouze na hezké okamžiky, které prožil a užil. Dva roky Vám utečou jako voda a najednou jdete do civilu, loučíte se s novými kamarády a poznáte, že je z Vás chlap tím, že Vám je Vaše veškeré oblečení malé. Člověk je nějak mohutnější zejména přes ramena a hrudník, bohatší o zkušenosti a krásná přátelství a lásky. Nejkrásnější na vojně byly opušťáky, které jsme dostávali za odměnu a každá chvilka volna byla příjemným zpestřením vojenského života, buzerace i ocenění, když se vám něco podařilo. Dva roky života, dva roky mládí, dva roky s muži a obdivem žen. Krásné…

Další povídky ze života