Léčba smíchem - CA LUKi

Ve výtahu v pyžamu

Je neděle 6 hod. ráno, mám pocit, že ve snu stále slyším zvonit zvonek.

Když jsem se konečně probral a pochopil, že někdo neúnavně zvoní, zvedl jsem domácí telefon a v něm slyším švitořit milý hlásek:

Pusťte mne dovnitř. Zapnu bzučák a jako starý bručoun se vracím do postele naštvaný, že mne cizí člověk otravuje tak brzo v posteli a v neděli. Když se to opakovalo po třetí, pochopil jsem, že opět náš nový zvonek nefunguje a já  musím sjet výtahem otevřít hlavní vchod osobně. Rozespalý a naštvaný otevřu dveře a najednou se ke mně do výtahu hrne mladá, krásná, smyslná perfektně oblečená dívka  ve věku 25 let, kočka –  zkrátka kus k zulíbání a já s ní v malém výtahu sám, pro nedostatek místa se tiskneme  k sobě a já oblečený jen v pyžamu. Výtah zastavil, vystoupila na 4 patře, povídám, slečno údajně jedete do 6 patra, zde  vysedám já. Usmála se a s vyčítavým pohledem  vstoupila do malého výtahu a ujela mi do nebe. Teprve doma jsem si uvědomil, že za 7 let co tu bydlím jsem jí neviděl a hledala možná místečko, kde by složila svou krásně upravenou hlavičku nebo protáhla své ladné tělíčko.

Já ji vyhnal zpět do výtahu a už se nikdy nedozvím, ke komu vlastně jela v 6 hod. ráno v neděli a koho vlastně hledala. Ani z té slušnosti jsem jí nenabídl pomoc a nepozval jí domů na kávu. Snad se z toho šoku a mého pyžama vzpamatovala, možná , že jela pro své alibi za kamarádkou. Usínal jsem s představou, že za mnou přijela ráno víla, která mne přišla potěšit a uspokojit, jen si kladu otázku, když zde bydlí 23 rodin, proč zvonila stále na můj byt, když jsem nikoho nezval.

Proč zrovna já……… Asi jsme se potkali jako dva vlaky, které jedou proti sobě, jen ta mezera byla mezi námi užší. Ještě teď cítím její vůni a dech. Škoda, nebyl jsem schopen překvapen a šokován promluvit.

Pokud to byla typérka na vykrádání bytů, díky Bohu, že jsem nenaletěl…

Další povídky ze života