Léčba smíchem - CA LUKi

Dobrák

Dřevo by jsi mohl na něm štípat a nic ho nerozházelo. Často jsem si říkal, jestli ten člověk má taky nervy a jestli se umí někdy rozčílit.

Pracoval v lese jako dřevorubec, příroda na jeho postavě nešetřila, ruce jako lopaty, svaly jak kulturista, nohy jak od kulečníku a mrštnost lasičky, sílu býka. Znal jen sekyru a motorovou pilu a práci v lese. Moc toho nenamluvil, ale spokojenost mu svítila na tváři jak sluníčko, jedl slaninu s chlebem a zapíjel pivem. Nikdy nebyl nemocen.

Jednou ten malér musel přijít, protože se v hospodě vyprávělo, že když se mužům rozdávalo přirození, že se zapomněl a šel si třikrát. Kuřeti by neublížil jen s těmi ženami měl kříž. Neuměl je svádět, neuměl jim lichotit, nosit květiny, neuměl tancovat, a tak na svádění prý měl svou metodu, že když se mu nějaká žena líbila a cítil, že se mu ženidlo bouří, tak v její přítomnosti ho vyndal z kalhot a o víc se nestaral. Nic neříkal.

A tak si jako svobodný, zdravý chasník žil spokojeně a občas si užil, když nějaká žena po něm zatoužila a odcházela od něj ráno spokojena.

Jednou v lese při práci ho překvapila mladá dívka, dnes by se řeklo šťabajzna a najela na něj hned v lese při práci. On to chtěl dodělat, ale ona byla neodbytná, začala ho svádět, hormony se mu splašily a bylo zle. Neodolal pokušení a malér byl na světě, protože se sní několikrát pomiloval přímo v lese a to neměl dělat, protože holka byla v jiném stavu a těhotenství hodila na něj. Samozřejmě u soudu přiznal pravdu a platil na cizího syna celý život.

Od té doby v hospodě byl zamlklý a ani pivo mu už tak nechutnalo. Cítil se podveden a oklamán. Kdyby si ho aspoň ta svůdnice chtěla vzít za muže a vytvořit s ním hezkou rodinu, ale tu máš čerte kropáč, holka i když byla krásná, chtěla po něm jen jeho peníze a užívat si dál podle své představy s jinýma muži.

A tak z velkého dobráka, pohodového člověka se stal zamlklý mrzout, i když jsme ho chtěli oženit z jinou ženou, už jim nevěřil a zanevřel na ženské plemeno. Bylo nám ho líto, ale pomoci jsme mu neuměli.

Když už se zdálo, že mu není pomoci, nečekaně v dědině zůstala vdova, které nečekaně umřel manžel. Jelikož se mu již dlouho líbila a ona taky nebyla proti, byla brzo ruka v rukávu. Měli spolu děti, byla to moc hezká rodina, jenom už z něj nikdy nebyl velký dobrák Dřevorubec. Přezdívka Dřevorubec mu zůstala, ale už se stal z něj jiný člověk. Škoda…

Další povídky ze života