Léčba smíchem - CA LUKi

Cézar

Každý, kdo byl v bývalé Jugoslávii dobře ví , že k nejlepším koňakům patřil CEZAR s nenapodobitelnou chutí, vůní a barvou.

Při návratu z Řecka jsme zastavili v jednom malém  městě a při jeho prohlídce jsme se skupinou účastníků zájezdu zastavili u jedné poutavé výlohy, celé prosklené, kterou bylo vidět krásně na vystavené zboží v obchodě. Při pohledu na regál plného alkoholu mne napadl bláznivý nápad, že si jednu láhev CÉZARA koupím i s „ ochutnávkou“.

Abych upoutal pozornost ostatních, tak povídám: „ Přátelé, chvilku mne počkejte, jdu si ochutnat kvalitu koňaku!“

Vstoupil jsem majestátně do obchodu. S velkým zájmem jsem si prohlížel veškerý vystavený alkohol a když mi do oka padla hezká „jednolitrová“ láhev koňaku s hrdým názvem „ CÉZAR“ , tak jsem ji uchopil do ruky a jediným odborným pohybem ruky  odšrouboval víčko láhve, napil se a ochutnával kvalitu tohoto skvělého moku.

Po chvilce přemýšlení jsem dospěl k závěru, že chuť koňaku neodpovídá mému očekávání a po uzavření láhve jsem ji postavil zpět do regálu.

To už stála u mne prodavačka, volající na vedoucího, který začal se mnou diskutovat, že si musí m láhev koupit. Já trval na svém, že kvalita neodpovídá deklaraci na láhvi a navíc uzávěr se stále protáčel a netěsnil.

Když mi vedoucí utočil z papíru špunt a snažil se láhev uzavřít, tak jsem již nevydržel nápor smíchu a k potěšení vedoucího jsem zamířil k pokladně zaplatit otevřenou láhev, kterou jsem si koupil i s „ochutnávkou.

Ještě po letech si vzpomínám na to, jak se všichni za výlohou bavili mým nákupem a já měl přesto pocit vítěze. Dnes si říkám: „Rozuměla prodavačka a její vedoucí mé legraci, nedělal jsem ostudu v zahraničí - kde vlastně leží hranice mezi legrací a neomaleností?

Další povídky ze života