Léčba smíchem - CA LUKi

Kongres slepic

V Paříži se konal Evropský kongres slepic. Delegátky jednotlivých zemí hodnotily svou životní úroveň.

Holandská slepice s nadšením chválila mimořádné zlepšení jejich životní úrovně. Nebudete tomu věřit, ale celý den nám hraje hudba, zlepšilo se složení stravy, které nám na páse jede stále před zobákem, máme klimatizaci s vůní pomerančů nebo rozkvetlé zahrady.

Nevýhodou je, že musíme pravidelně snášet jedno vejce denně. Ozval se potlesk křídly ostatních delegátek.

 

Ruská delegátka – hezká baculka, se jen rozplývala, jaký u nich doma zaznamenaly slepice pokrok. Budete se divit, ale to co mají slepice v Holandsku máme také a navíc nám neustále šumí umělý vodopád a vane jarní vánek s vůní rozkvetlé louky. Neuvěříte tomu, ale během dne nám dělají umělou noc a den.

Nevýhodou je, že musíme vlastně snášet dvě vejce během jednoho dne. Delegátka sklidila uznání a potlesk křídly všech delegátek.

 

Slovenská delegátka – krasavice začala netradičně: Když Vám řeknu, že my když se ráno probudíme, projdeme se po dvoře, protřepeme křídla, protáhneme nohy, tu zobneme, tam zobneme, to sluníčko  tak nádherně svítí, bača hraje na fujaru, jeden kohout si na mne skočí, za chvíli druhý mladý kohoutek si udělá potřebu, jaká nádhera, tento život nemá chybu.

Jedna delegátka to nevydržela a vykřikla: A co vejce ?

Dovolte, přece si nebudeme trhat riťku, na co máme české sliepky ?

Delegátky pleskaly křídly ve stoje a kdákaly zobáky skřeky uznání.

Další povídky ze života