Léčba smíchem - CA LUKi

Voňavka

Na jednom zájezdu při procházce po Moskvě jsme společně objevili stojící velkou bednu na chodníku a naše zvědavost byla uspokojena, když jsme pochopili, že se jedná o důmyslný automat, který reaguje na vhození kovové mince tím, že z kovového kalíšku ve tvaru květu stříká na klopu žadatele parfém pronikající a ničím nenapodobitelné vůně voňavky, které se v té době říkalo "DUCHY".

Tento automat samozřejmě poslušně fungoval a reagoval na vhozené mince celé naší skupiny až do doby, než přišla na mne řada.

S elegancí sobě vlastní jsem se postavil k automatu, začal s ním hovořit a dělat si legrácky. Potom jsem vhodil požadovanou minci a - automat se "zašprajcoval". Samozřejmě jsem se stal terčem posměchu celé skupiny a narážek: "Jardo, asi mu nevoníš !"

Ve vzteku, že mne opět někdo přelstil jsem do automatu "jemně" bouchl a stal se zázrak : Bedna mi nejen stříkla voňavku na klopu, ale navíc, k mému úžasu, začala z ničeho nic stříkat v jednom kuse, přičemž to nešlo zastavit. Z legrace se tak najednou stávala malá tragédie, kdy se kolem začali shlukovat lidé a já je navíc "laskavě" zval, aby se na můj účet obsloužili.

Zanedlouho bylo kolem "smradu jako v Cařihradu" pardon- vůně jako v továrně na výrobu voňavek a hrozilo nebezpečí, že se někde objeví tehdejší milice - policie, a to kvůli nedovolenému srocování lidí.

A tak jsme se nakonec rozhodli rychle opustit tento automat - já navíc s výčitkami svědomí, že jsem v Moskvě zničil jednu z tehdejších novinek a lákavých turistických atrakcí.

Ach bože, jak je to dlouho a já tu vůni stále cítím, jo holt: "Mládí nevybouřené ..."

Další povídky ze života