Léčba smíchem - CA LUKi

Ten dědek si zpívá

Ten děda si zpívá, povídá hezká, zamilovaná dívenka a znovu začala líbat kamaráda

Venku mráz, plno sněhu, neodhrnuté chodníky a já musel jít na poštu. Dobře jsem se oblékl a protože po čtrnácti dnech začalo svítit sluníčko a mně se v práci dařilo, měl jsem velmi dobrou náladu. Nevím proč mne napadlo si nahlas zpívat do kroku. Před sebou jsem viděl stát hezký mladý pár, který se uprostřed chodníku střídavě líbal a zamilovaně si hleděl do očí. Radost na ně pohledět.

Aniž bych si to uvědomil zpíval jsem nahlas dál a procházel kolem nich. Najednou zamilovaná dívenka za mnou zašvitořila svým líbezným hlasem: Koukej, ten dědek si zpívá…

Znáte ty smíšené pocity: Radost, že Vás ještě někdo vůbec registruje a vnímá při tak krásné činnosti a na druhé straně zvláštní pocit, že Vám někdo řekne „dědek„ když si myslíte o sobě, že jste v nejlepším věku muže? Uvědomil jsem si období svého dospívání, kdy všichni lidé po padesátce mi připadali velmi staří. Současně ve mně převládl dobrý pocit, že tato zamilovaná dívenka zaregistrovala mou radost a pocit spokojenosti, vyjádřený zpěvem. Když procházím tímto místem, vždy si ně rád vzpomenu, na jejich krásné mládí, zamilovanost, bezstarostnost, první polibky a doteky.

Moc bych jim přál, až budou v mém věku a půjdou na poštu, aby jim bylo do zpěvu a skutečně si nahlas zpívali. Toho se už já nedočkám a nikdy se to nedovím.

Další povídky ze života