Léčba smíchem - CA LUKi

Jirka

Budete-li hledat recept na správný život, zajděte za Jirkou

Stál se mým kamarádem před léty i když je o třináct let starší. Poznal jsem ho na horách, kde máme oba chatu. Všiml jsem si, že umí všechno udělat a tak jsem se postupně na něj začal obracet o radu případně jsem ho požádal o pomoc a nikdy neodmítl.

 

Měl moc hodnou maminku, která mu říkávala : Jiříčku, jestli se dožiješ a přečkáš ty dvě kosy, tak tu budeš do stovky. Když se zeptal, co to značí, myslela věk 77 let. Dnes je mu 83 let, žije střídavě doma i na horách, kde tráví nejmíň půl roku. Kácí velké stromy, které nosí na rameně. Jednou jsem mu říkal : Jirko, ty jsi pořád jako mladík, takovou těžkou kládu na rameni. Kdepak Jarku, už to není ono, už to nosím jen na pravém rameni, na levém už nemám sílu. Nepotřebuje brýle, nepoužívá tabletky a k lékaři chodí vždy co dva roky pro potvrzení, které potřebuje k řidičskému průkazu.

Jeho pozitivní myšlení, smysl pro humor, neustále v pohybu nebo u nějaké práce, láska k lesu a přírodě, houby, borůvky, maliny, ostružiny, čištění lesa od polámaných větví a sekání dřeva, paměť jak profesor a to krásné, moudré a poutavé vyprávění, při vzpomínkách na mládí, vojnu, zaměstnání a zajímavé události a příhody, které prožil.

Dnes když jsem ho navštívil na chatě, měl vyrobené z kmenu stromu 2 hezké květináče, kde v kmeni vydlabal vnitřní část stromu. Na tom by nic nebylo, kdyby neřekl tuto zajímavost :  Já si myslím, že až přijede manželka , tak mi řekne : Ale Jirko, to jsou moc velké květináče, ty se mi nelíbí. Víš Jarku, já se zasměji a povím manželce : Neboj, já je zmenším za pět minut, to je pro mne brnkačka. Odnesu je do boudy, kde už měl vyrobené dva menší květináče, vezmu ty menší a přinesu je manželce a ona bude paf, bude se divit, jak jsem to tak rychle dokázal zmenšit. Paf jsem byl z něho i já, jak ve svém věku se dovede sám se sebou těšit, dělat nejen sobě radost, ale potěšit i druhé. Neznám jiného člověka, který tak rád pracuje a s úžasnou kvalitou. Je to velmi vzácný člověk, velmi skromný, nenápadný, ale když promluví, máte před sebou chodící encyklopedii, která má zlaté ruce.

A tak jsem se rozhodl o dnešní příhodě napsat pár řádků, aby každý z nás ve svém okolí hledal takové vzácné lidi, kteří umí obohatit náš život, je nám s nimi dobře a stále se máme od nich co učit. Jejich moudrost, životní zkušenosti, zručnost, a celkový přehled se v dřívější době předával z generace na generaci, jsou věci, které v knihách nenajdete.

Máte i vy ve svém okolí takového vzácného člověka ? Jestli o něm nevíte, tak ho hledejte, a budete překvapeni, jak úžasně se Vám změní další život…

Další povídky ze života