Léčba smíchem - CA LUKi

Heršpice

Když se Vám smůla lepí na paty, tak s tím nic neuděláte …

Moji nejlepší kamarádi Leošek a Vladek se rozhodli jít na pivo. To není žádná zvláštnost, hodně kamarádů chodí na pivo. Jenže Vladek začal míchat k pivu Fernet a cesta zkázy byla na světě. Když spolu končili o půlnoci , vzpomněl si Leošek, že jede ve 3 ráno  vlakem do  Brno na služební cestu. Vrátný našeho podniku ho telefonem vzbudil pozdě, takže celou cestu utíkal a  před ním jdoucí studentka si myslela, že jí pronásleduje –začala utíkat před ním o život. Oba doběhli na nádraží a jeli stejným vlakem do Bohumína. Zde měl Leošek žízeň, šel na jedno pivo  do bufetu, místo jednoho si dal tří, žízeň je žízeň a vlak mu ujel.  První malér byl na světě, druhý přišel v Přerově, když u stánku na nástupišti si dal pivo s párkem v košili zatím co vlak s jeho taškou plnou služebních dokladů a svetrem mizel v dáli.

Všechny pokusy o záchranu marné, taška a svetr byly nezvěstné. S pětihodinovým zpožděním dojel do Brna na jednání, bez podkladů, bez dokladů a bez svetru. Zde vyřídil a zachránil co se dalo a bez nálady se vracel na nádraží. Jako poslední pokus použil nádražní Stanici SNB, kde potkal toho správného člověka, který povídá: Počkejte, ten vlak se čistí v Heršpicích, zavoláme tam, jestli některá uklizečka tašku se svetrem nevrátila.

Zavolal kolegu do Heršpic a vysvětlil mu, o co se jedná. Za hodnou chvíli se na druhé straně ozvalo : Jo, je tu jedna taška se svetrem. Leošek nevěřícně se díval na příslušníka jako na zjevení, jako na posla z nebe. Zoufale vyhrkl ze sebe : A jak ten svetr s taškou dostanu zpět. Počkejte, já to domluvím s výpravčím a jak se budete vracet, tak Vám výpravčí tašku a svetr předá.

Leošek si už další pivo nedal, celou cestu byl nervózní, pořád tomu nemohl uvěřit, že ještě své věci uvidí. Na nástupišti stál výpravčí s taškou a svetrem, Leošek mu s velkou věčností poděkoval a jako prvorodička šťastný usedl do vlaku, z kterého se na krok nehnul, tašku držel v ruce a svetr si oblékl na sebe. To nejhezčí na konec :

Když Leošek přemýšlel, co ho potkalo, uvědomil si, že nedal výpravčímu žádné nálezné –žádnou odměnu a nahlas si pro sebe řekl:   Mohl jsem mu dát aspoň 10 Kč !!!!!

To byla doba, kdy za 10 Kč jste koupil řízek s bramborovým salátem a pivem.

Další povídky ze života