Léčba smíchem - CA LUKi

Uhlobaron

Je to dávno a mám to jen z doslechu, ale tato povídka se tradovala po celé hornické kolonii.

Vyprávělo se, že jeden havíř, vyučený jako nábytkář si přivydělává  tím, že umí vyrobit sousedům kredenc, stůl, židličky,  poličky, byl to holt machr a o jeho kvalitě a výborné ceně  se hovořilo široko daleko. Není divu, že tento machr uměl vyrobit i dřevěné  kolečka - tenkrát se říkalo točky na odvoz uhlí, hlínu ze zahrady, klestí z lesa a všeho, co bylo kolem třeba odvézt, třeba i těžký balík na poštu.
Život plynul v pohodě, ženy kecaly na zápraží, horníci hráli karty a spokojeně popíjeli pivo v hospůdce, které se říkalo v Kvrlochu, která stála na pokraji lesa. Pro nás kluky to bylo ideální místo na běhání, zlobení dospělých lidí, vymýšlení lotrovin, trefování žárovek venkovního osvětlení z praků, které jsme mistrně umělly používat.
I doslechl se jednou pan urozený pan Uhlobaron Larysch že má v revíru škodnou, vzal  do ruky svou hůl  a vydal se na procházku kolonií. Samozřejmě, že od svých zvědů měl přesnou adresu, kde havíř na černo podniká a  pozdravil u plotu a povídá:
Karle, hovoří se, že by jsi mi uměl udělat točky do týdne za 20 Kč. 
Pane velkomožný, do týdne né, mám už něco slíbené, ale za 14 dní bych je měl pro Vás hotové. Chudák Uhlobarona Laryše nikdy neviděl a neznal ho, tak na jeho otázku: jestli by udělal dvoje za 40 Kč příkývl a v duchu se radoval, že má kšeft na dosah ruky.
Ty Karle, poslouchej, a kdybych jich chtěl najednou dvacet, tak mi je dáš levněji. Karel se nahlas zasmál a povídá rozšafně:  
Kdepák pane, to by jste za jedny točky dal 100 Kč, rozumíte?  
Tomu nerozumím, čím více tak přece každé budou levnější !!!!  
Víte to máte tak, já když dělám jedny nebo dvoje točky, ukradnu kolečka a desky ze šachty a mám materiál zadarmo a necham si zplatit jen práci. U tak velkého množství bych musel kolečka a desky koupit  a sám uznáte, že to zkrátka levněji nejde. Karel začal tušit, že to není samo sebou takový rozhovor, tak se chudák přímo zeptal na jméno pana Uhlobarona a když se mu tento představil, byl z toho Karel moc špatný, škemral, prosil, sliboval, že to už neudělá, ať ho nevyhazuje z práce, že má 6 dětí, měl z ostudy kabát. Měsíc se v hospůdce neobjevil a na dole si ho kamarádi dobírali, že potřebují točky.
Jak Karel slíbil, ta se i choval, ukončil tuto činnost a věděl, že v kolonii se nic neutají a vždy to někdo vykecá. Dnes už kolonie nestojí, ale řada povídek se zachovala a u piva se často vzpomíná, jak to bylo dobře, že havíř dělal dvě nebo tři šichty za týden a uživil rodinu.
Kdo Vám to dnes uvěří ???   

Další povídky ze života