Léčba smíchem - CA LUKi

Hovno na koberci

Kdo z Vás nebyl alespoň jednou v Jugoslávii u moře autobusem?

I my jsme měli tu možnost absolvovat tento oblíbený druh dovolené. Výhodu to mělo, že už v autobuse se vytvořila senzační společnost, začalo se pít již po cestě, každý vytáhl tu svou láhev, aby druzí si okoštovali. A tak jedna láhev za druhou putovala od zadu autobusu dopředu a zpět a každý měl nějakou vtipnou průpovídku. Standa již potřetí křičel na celý autobus: „Hoši doufám, že jste si vzali více flašek než košil„.

Nálada v autobuse byla senzační, někteří usnuli únavou a vedrem, jiní se začali objímat a líbat a pár drben to komentovalo jako vždy: No nazdar, no nazdar, to zase jede  s námi společnost.

V noci, kdy jsme  již tušili, že za pár hodin budeme u moře zastavili řidiči na parkovišti s poznámkou Na malou jděte za autobus ženy a muži před autobus. Na velkou jděte do záchodků, kde se platilo, les kolem je plný kopečků od lidí, nikoliv od krtků.

V tom nočním oparu v lese nebylo nic vidět, kde si odskočili naši dva šoumeni na velkou, a tak když jsme všichni nastoupili a autobus se rozjel,  v tom vedru najednou byl v autobuse takový hrozný zápach hoven, že někteří zvraceli z oken za jízdy. Řidič  zastavil a začal pátrat po původu a když rožnul světlo, zděsil se. Kobereček v uličce měl na sobě zbytky exktrementů a naši dva hezouni měli spodní časti nohavic plné hoven. Místo pokračování v jízdě k moři začalo velké čištění koberce rýžákem, hoši museli zajít k potoku a rifle pořádně vymáchat.

Nejhorší bylo, že zbytek zápachu  z autobusu nebylo možné vypudit, kalhoty obou šetřílků jsme pověsili na zadní část autobusu a vláli za námi  jako vlajky pirátů na lodi. Veškeré deodoranty, voňavky a spreje nebyly schopny umlčet  a zlepšit vzniklé fluidum.

Při výstupu z autobusu u moře jsme si všichni oddechli, jen řidiči  si lámali hlavu, jak tento problém v autobuse vyřešit na cestu zpět. Dovolená to byla překrásná, Jadran nezklamal jako vždy, počasí – azuro  a pobyt v Podgoře se nám vydařil na jedničku.

Do dnes nevím, co řidiči použili na desinfekci, ale cesta zpět už byla v pohodě a autobus opět voněl novotou. Zážitek, na který dnes rád vzpomínám, ale v té době to byla „jízda smrti udušením“.

Další povídky ze života