Léčba smíchem - CA LUKi

Ve vlaku

Je to již dávno a při tom mám pocit jako by se to stalo včera. Jezdil jsem vlakem do Prahy na služební cesty z Bohumína.

V Ostravě na Hlavním nádraží si k nám do kupe přisedla paní, která na první pohled každého upoutala svými  nepřirozeně širokými hýžděmi (vtipálek by řekl, že měla asimetrickou řiť – asi metr širokou a asi metr vysokou). Hezká žena si sedla a čekala až jí zavazadlo umístíme nahoru. Byla úžasně upovídaná a  říkala, že jede na Moravu  na zabíječku a v Přerově, že přestupuje. 

Jaký byl náš údiv, když  se v Přerově do našeho kupé vrátila paní Prdelatá a nevinně řekla: Já raději pojedu s Vámi do Olomouce. Před Olomoucí se s námi rozloučila a já pozoroval  z okna vlaku  město, kde jsem se narodil. Když jsme se rozjeli, do našeho kupé vrátila naše spolucestující a už byla nervosní a přestala mluvit. Četli jsme, v koutku kupé spokojeně spal student a v Zábřehu se opět paní šine ke dveřím  vagonu. Už nám to bylo divné, na co si s námi hraje a netrpělivě jsme čekali co bude dál. A opravdu: nešťastná paní už plakala a mezi vzlykáním z ní vypadlo: Já asi s Vámi pojedu až do Prahy. Oni mne nechtějí nechat vystoupit.

Já při vysedání se musím držet oběma rukama, takže couvám zadkem dopředu. Když jsem na druhém schodku vlaku si každý průvodčí myslí, že nastupuji, tak mne dlaněmi potlačí do zadku rukama a zabouchne za mnou dveře vagónu. To je  neštěstí, proč jsi mne obdařil takovým velkým zadkem, bědovala naše spolucestující. Student se probudil, vyslechl si její problém a povídá: Paní nic si z toho nedělejte, víte jak je v Praze hezky a kolik je tam kulturních památek ? Když já se těšila už na tu zabíjačku. Podívejte, uděláte něco pro zdraví, budete celý den chodit po Praze,  Váš zadeček se zmenší a bude z Vás šťastný člověk.

Myslíte mladíčku, že budu opět fešanda?  Student džentlment ji odpověděl: Paní, jste moc hezká žena, mně se líbíte už nyní a to si Vás umím představit o 20 Kg lehčí. Všichni jsme se v kupé zasmáli, paní si utřela slzy, mile se na studenta usmála, poděkovala mu vděčným pohledem a znovu začala štěbetat, že se aspoň dnes povozí vlakem zadarmo.

Jestli zhubla to už jsem se nedověděl, ale ten její hezký obličej, neopakovatelný úsměv vidím ještě dnes a na ten příjemný hlas se nedá zapomenout.

Další povídky ze života