Léčba smíchem - CA LUKi

Budík

Kolik je na světě budíků a kolik je na světě jiných nových přístrojů včetně hrajících rádií, které budí spuštěním hudby a jiných vymožeností.

Můj budík, který mám po rodičích  50 let jako dárek je jediný na světě, který velmi rád padá z nočního stolku nebo odjinud, kam ho postavím. Neustále ho hledám, kde se zakutálel nebo schoval. Stačí mu vyměnit baterku a léta jde spolehlivě. Ono se řekne

Budík, ale když Vám začne stávkovat a postaví si hlavu, tak s ním nic nenaděláte. Byla doba, kdy jsem měl nastavené tři budíky, abych vstal na TUTI. A tak můj  n e z m a r  se rozhodl, že bude stávkovat jako naše odbory a vyřešil to tak rafinovaně, že upustí vteřinovou ručičku, která zablokovala velkou i malou a bylo vymalováno. Přemýšlel jsem, jestli ho mám dát do opravy, když budík jde, jenom se ručičky občas zaseknou o vteřinovku. Nakonec ve mne zvítězila touha ušetřit a vydal jsem se do hodinářství. Mladá, sympatická paní se dvakrát podívala na mne a na budík a povídá: Kde jste našel tu vykopávku, to musí jít jen silou vůle.

Mladá paní, nedívejte se na vzhled a věk, ještě musí pracovat 23 let, než půjde do důchodu podle nových předpisů, a já mám jenom jeho – je to dárek od rodičů. Víte, on tak nahlas nádherně zvoní, že je schopen probudit i mrtvého v hrobě, který se otočí na druhý bok.

Zasmála se, věděla že jsem kecka a usmířeně povídá:  Přiďte za týden, já se zeptám opraváře a dala mi lístek na 70 Kč (předběžná cena). Venku si povídám: Za nasazení jedné ručičky, to je ale síla. To už tam museli započítat i DPH, které bude platit v r. 2050. Ale odešel jsem domů v očekávání jako prvorodička, jestli to bude syn nebo děvče. Já si zas říkal: Uslyším ještě někdy tvůj ranní řev ?

O to bylo mé překvapení větší, když s milým úsměvem mi mladá paní podala opravený můj otlučený budík s poznámkou, že je opravený. Nesmíte ho naklánět! A padat na zem může?  To už vůbec né, ten už Vám moc nevydrží. Kolik platím za opravu!

Říkal opravář, že takový budík naposled viděl před 70 léty a že mi děkuje, že se mu mohl podívat na vnitřnosti. Za opravu nechtěl ani korunu???? Chápete, v dnešní době bysnisu?

Okrádání na každém kroku? On né, on nic nechce. Ještě žijí slušní lidé, kteří mají rádi své řemeslo a profesionální odbornost nezapřou.

A tak mu touto cestou moc děkuji, přeji hodně zdraví a málo takových zákazníků jak jsem já . Milé prodavačce i opraváři jsem věnoval svou knihu: Léčba smíchem.

Všichni jí dnes moc potřebujeme.

Další povídky ze života