Léčba smíchem - CA LUKi

Koblížek

Jak rád vzpomínám na pohádku o Koblížkovi, kterou mi připomněl jeden zatoulaný Koblížek Vandrovník…

Pozval jsem svého spolužáka ze studií na Průmyslovce a dobrého přítele s manželkou na kvetoucí zahradu, plnou Rododendronů a Azalek.  Připravil jsem pohoštění, nakoupil chlebíčky, čerstvou kávu, a právě 6 koblížků, vodu na občerstvení a víno. Nachystal a nazdobil  jsem stůl v pokoji v přírodě. Když jsem chystal jídlo a pití, stala se mi neskutečná událost, v sáčku místo 6 Koblížků jich bylo jen 5. V ten okamžik jsem byl nepříčetný, zuřil jsem, že prodavačka neumí počítat do šesti. Ještě, že mne zlost přešla a nešel jsem jí vynadat, protože tato situace měla nečekanou dohru a rozuzlení.

Společné posezení bylo příjemné, situaci s koblížky jsme se zasmáli a já na tuto nepříjemnost zapomněl. Po třech dnech se u mne zastavil s manželkou druhý spolužák, kterého jsem pozval na zahradu na oběd. Spokojeně chystám na chatě oběd, Petr se sehnul pod stůl a podával mi hodně pocukrovaný Koblížek. Vykřikl jsem radostí: Tak tam jsi se schoval Ty Vandrovníku, já se mohu vztekat, nadávat, zuřit a Ty si hezky špacíruješ pod stolem. Vysvětlil jsem Petrovi a Jarušce,  jak se mi Koblížek zatoulal, položil jsem ho na talířek, rozkrojil ho na tři díly a nabídl ho jako předkrm k obědu. Teď  byli  vyvedeni z míry mojí přátelé, viděli, že jsem začal jíst již suchý Koblížek, tak zachovali dekorum hosta a mršku Vandrovníka mi pomohli sníst...

Legrace z takové  mé blbosti a nepozornosti při vybalování koblihů bylo plno, samozřejmě jsem schytal i další dloubavé poznámky, na závěr smíchu jsem slyšel  vtipnou poznámku:

Jardo, s Tebou se člověk nikdy nenudí a o překvapení není nouze…

Další povídky ze života