Léčba smíchem - CA LUKi

Gordon

Když jsme byli na zájezdě na Kubě, tak jednou z atrakcí, která nám byla nabídnuta, byla jízda na koni.

V té době jsem byl statný chlapík, měl jsem velkou nadváhu a když nám přivedli osm koní tak na mne zůstal kůň, který mne téměř neunesl.  Málem jsem mu prolomil hřbet, a tak povídám „ Helou hombre, nic lepšího pro mne nemáš ?“ „Si Siňor, ráno, ráno“. To jsem neměl tušení, co ten hoch pro  mne chystá.

Rána jsem se nemohl dočkat a opravdu, přivedli mi velmi statného hřebce jménem GORDON. Krása pohledět - každý sval mu hrál na těle, byl celý nedočkavý. Když mi pomohli do sedla a můj kůň pochopil, že jsem připraven, tak začala divoká a bláznivá jízda, protože on totiž nesnesl, aby byl před ním jiný kůň.

Ještě dnes vzpomínce na tuto jízdu mám orosené čelo a  sedím se zatajeným dechem.Jednou rukou držím opratě, druhou se držím hrušky sedla, abych nespadl, na krku se mi točí fotoaparát jako velká vrtule od helikoptéry a mám strach, že to je můj konec života. V duchu si říkám: „Kašlu na fotoaparát, hlavně abych nespadl z koně“.

Po této divoké a nezapomenutelné jízdě se celá naše skupina koní vrací krokem v písku po pláži, moře šumí a vane příjemný vánek a  já mám pocit vítěze a co navíc, majestátnost, síla, odhodlání, krása, a ladnost pohybu přešla z GORDONA na mne a já v tu chvíli patřím k nejšťastnějším lidem na světě.

To okřídlené rčení , že: „Svět je nejkrásnější ze hřbetu koně mohu jen potvrdit a mnohokrát vzpomínám  na onoho krasavce. A řekněte i to jeho jméno - dá se zapomenout ?

GORDON – jak to zní krásně a hrdě.

Další povídky ze života