Léčba smíchem - CA LUKi

Japonka

Při pobytu na Kubě jsme byli ubytování asi 60 km od hlavního města Havany u překrásné zátoky. Kromě koupání v moři, slunění, výletů a prohlídky hlavního města, návštěvy zábavného pořadu v baru „Tropicana“ jsme společně každý večer tančili v rytmu Samby.

V našem zájezdu byla větší skupina ze Vsetínska, která si nacvičila hezký program, kde každý představoval zástupce nějakého národa. Na příklad tam byl člen představujícího Holanďana : MAHO-JAKONOHU.

Veškeré přípravy na slavnostní večerní vystoupení tohoto souboru byly v plném proudu až do okamžiku, kdy se jeden jeho člen nešťastně zamiloval a odmítl vystoupit. A tak vedoucí souboru přišel za mnou a povídá : „Jardo, nechceš s námi večer vystupovat a zahrát si Japonku: MAJI-JAKOJAMU?“ .

Nabídka mne zaujala a začal jsem se připravovat. Problém byl však v tom, že jsem nevěděl jak vypadá  130 kg Japonka. Jak se obléká, jak chodí - no nebyla legrace vymyslet, jak pojmout tuto roli. Ale stalo se a já večer v pásmu bohatého programu vystupoval jako Japonka.

Pojal jsem tuto roli netradičně a to bylo asi dobře, neboť jsem sklidil potlesk na otevřené scéně a zejména hosté  z Kanady, USA, Kostariky se úžasně bavili a natáčeli si celý náš program kamerou.

Nasadil sem si fantastickou kudrnatou blond paruku, na  nahém těle vytvořil  dvojpoprsí, kolem hýždí měl ovinutý jen přehoz z postele, kterým jsem se  snažil cudně zakrývat mé dokonalé zápasnické stehna a kolega mne ovíval palmovým listem. Ještě dnes mohu zodpovědně říci, že to byl kolektivní herecký koncert, na který účastníci zájezdu jistě dodnes rádi vzpomínají.

Jak je dobře, když si člověk dokáže sám ze sebe udělat legraci, jak je dobře, když diváci a ostatní lidé váš záměr pochopí a smějí se s vámi a mají společně radost, že jsou na světě, který je tak krásný. Nepokazme si to všechno…

Další povídky ze života